danĚ a finance - websee · teorie oca a měnové kurzy mohou být i zdrojem mak-roekonomických...

Vydalo vydavatelství Comenius Print, s. r. o. IČ: 25050249Vychází čtyřikrát ročně, číslo 4/2012, celkově číslo 213, ročník XX., redakční uzávěrka 14. 12. 2012Toto číslo bylo dáno do výroby 17. 12. 2012, den vydání 20. 12. 2012Stanoviska a názory obsažené v jednotlivých článcích a příspěvcích jsou stanovisky a názory autorů.ISSN 1801- 6006, Reg. č. MK ČR E 6767Základní roční předplatné k 1. 1. 2011: 990 Kč

Statut časopisu:Časopis Daně a finance, vycházející od roku 1992, je platformou pro odbornou činnost spočívající v teoretickém bádání s konkrétnímivýstupy použitelnými v praxi. Cílem je zajistit publikaci původních vědeckých statí a přehledových statí, s následnou reflexí výsledkůvýzkumu odborníky z praxe, s dosažením oboustranné zpětné vazby mezi výzkumem a praxí.Pokyny pro autory, abstrakta článků v českém i anglickém jazyce, vydavatelská pravidla a recenzní řád, stejně jako další důležité informacenalezne čtenář na www.comeniusprint.cz.

Redakční rada:Prof. JUDr. Milan Bakeš, DrSc. (předseda), JUDr. Radim Boháč, Ph.D., Ing. Václav Boněk, Mgr. Peter Chrenko, Prof. JUDr. Marie Karfíková,CSc., Doc. JUDr. Hana Marková, CSc., JUDr. Petr Mrkývka, Ing. Jiří Nekovář, JUDr. Zdenka Papoušková, Ph.D., JUDr. Ing. Michal Radvan,Ph.D., Viktor Šmejkal , JUDr. Michal Švorc, Mme le Pr. Marie France Christophe Tchakaloff. Tajemník redakční rady: Viktor Šmejkal.

Vydavatelství:Adresa: Comenius Print, U Dubu 48, 147 00 Praha 4Jednatelka: Vladimíra Šmejkalová, tel.: 736 226 704, fax: 244 468 036, e-mail: [email protected]Šéfredaktor: Terezie Knotková, tel. 737 512 743, [email protected]á úprava a sazba: David Ticháček, tel.: 728 011 509

Tisk:Tiskárna Brouček, www.tiskarna-broucek.cz

Distribuce:ADLEX spol. s r. o., Xaveriova 1888/45, Praha 5

OBSAH

Problémy v eurozóně jako důsledek chybného nastavení Maastrichtských kritérií(JUDr. Ing. Eva Indruchová, LL.M.) ................................................................................................................... 3

Právní postavení finančních a komoditních derivátů aneb když je business rychlejší než právo(Mgr. Kamil Staněk, LL.M., JUDr. Michael Kohajda, Ph.D.) .............................................................................. 8

Římské právo jako základ současného práva – mýty a realita (Prof. JUDr. Michal Skřejpek, DrSc.) ................... 14

Odkladný účinek v řízení o kasační stížnosti podle dosavadníprávní úpravy s.ř.s. včetně provedených změn (JUDr. Jan Lodek, Ph.D.) ......................................................... 19

Povinné pojistné = vysoká daň (Petr Gola) ..................................................................................................... 22

Judikatura Evropského soudního dvora (Viktor Šmejkal) ............................................................................... 24

DANĚ A FINANCE

DF_04_12_zlom.p65 19.12.2012, 9:221

Published by the company Comenius Print s. r. o. IČ: 25050249The journal is published four times a year, Number 4/2012, Number from the beginning 213, Volume XX.,editorial deadline on 14. 12. 2012Graphical and typhographical production started on 17th December 2012 Issued on 20th December 2012.The statements and opinions in articles are the statements and opinions of their authors.ISSN 1801- 6006, registration number MK ČR E 6767Basic annual subscription 990 Kč on 1. 1. 2011

Journal�s Statute:The journal Taxation and Finance has been published since 1992. It is platform for specialists activities consisting of theoreticalresearching with factual results useful for praxis. Its aim is to provide the publication of original academic papers and overview papers,to offer the specialists from praxis an opportunity, thanks to which they could reflect the results of such researches, and to gain andestablish the feed-back between both the theory and the praxis. For more information visit the website www.comeniusprint.cz, whereyou can find publishers guidelines and the rules of review procedure, abstracts of published articles and the instructions for authors.

Editorial Board:Prof. Milan Bakeš, (chairman), Radim Boháč, Václav Boněk, Peter Chrenko, prof. Marie Karfíková, Hana Marková, Petr Mrkývka,Jiří Nekovář, Zdenka Papoušková, Michal Radvan, Viktor Šmejkal, Michal Švorc, Mme le Pr. Marie France Christophe Tchakaloff.Editorial boards secretary: Viktor Šmejkal

The Publisher:Address: Comenius Print, U Dubu 48, 147 00 Praha 4Executive directress: Vladimíra Šmejkalová, tel.: 736 226 704, fax: 244 468 036, e-mail: [email protected]: Terezie Knotková, tel. 737 512 743, [email protected]

Printed by:Tiskárna Brouček, www.tiskarna-broucek.cz

Distribution:ADLEX spol. s r. o., Xaveriova 1888/45, Praha 5

TAXATIONAND FINANCE

CONTENTS:

The problems in the euro area as a result of incorrect settings Maastricht criteria (Eva Indruchová) .................. 3

Legal Aspects of Financial and Commodity Derivatives - When Business Is Faster than Law(Kamil Staněk, Michael Kohajda) ................................................................................................................... 8

Roman law as the basis of the present law – Myths and Reality (Michal Skřejpek) ........................................ 14

Suspensive effect in the proceeding of cassation complaint under the existing legislationof Administrative Procedure Code including changes (Jan Lodek) ................................................................. 19

Mandatory insurance = high tax (Petr Gola) ................................................................................................ 22

Judicature of the European Court of Justice (Viktor Šmejkal) ........................................................................ 24

DF_04_12_zlom.p65 19.12.2012, 9:222

3

Téma čísla

Daně a finance 4/2012

TÉMA ČÍSLAProblémy v eurozóně jakodůsledek chybného nastaveníMaastrichtských kritérií1)

V současné době se řada členských států eurozónypotýká se závažnými problémy, jež mají dopad na cel-kový stav eurozóny, která dnes vykazuje historicky nej-vyšší nezaměstnanost a pomalý ekonomický růst. Namístě je tedy otázka, jak dalece bylo nastavení vstup-ních podmínek do eurozóny správné, a zda měli býtvšichni současní členové eurozóny do měnové unievůbec připuštěni. Při hledání odpovědi tak není možnéopomenout kritickou analýzu jednotlivých Maastricht-ských kritérií.

Jak známo, členství v Evropské unii neznamená au-tomaticky i členství v eurozóně. Před vstupem do euro-zóny musí členské státy EU splnit kritéria, jež jsouprávního a ekonomického charakteru. Slouží k zajiště-ní, aby právní a ekonomické prostředí členského státubylo dostatečně připraveno na přijetí jednotné měnya mohlo se bez problémů začlenit do měnového reži-mu eurozóny.2) Soubor ekonomických ukazatelů, tzv.konvergenční kritéria, jež byla stanovená v Maastrich-tu v roce 1992 ve Smlouvě o založení Evropského spo-lečenství a odkud též plyne jejich souhrnný název -Maastrichtská kritéria – se skládají ze čtyř následujícíchpodmínek vyplývajících z čl. 140 Smlouvy o fungováníEU, z Protokolu o kritériích konvergence a z Protokoluo postupu při nadměrném schodku3):

1) Cenová stabilitaČlenský stát musí vykazovat dlouhodobě udržitel-

nou cenovou stabilitu a průměrnou míru inflace měře-nou v průběhu jednoho roku před provedeným šetře-ním, jež nepřekračuje o více než 1,5 procentního bodumíru inflace nejvýše tří členských států, které v oblasticenové stability dosáhly nejlepších výsledků.

2) Dlouhodobě udržitelný stav veřejných financíVeřejný rozpočet příslušné země nesmí vykazovat

nadměrný schodek:(i) poměr plánovaného nebo skutečného schodku ve-

řejných financí k hrubému domácímu produktu ne-překračuje 3%; a

(ii) poměr veřejného dluhu k hrubému domácímu pro-duktu nepřekračuje 60%.

3) Účast v mechanismu směnných kurzůMusí být dodrženo normální fluktuační rozpětí sta-

novené mechanismem směnných kurzů Evropskéhoměnového systému po dobu alespoň dvou let, aniž bydošlo k devalvaci vůči euru.

4) Konvergence úrokových sazebV průběhu jednoho roku před šetřením průměrná

dlouhodobá nominální úroková sazba členského státunesmí překročit o více než 2 procentní body úrokovésazby nejvýše tří členských států, které dosáhly v ob-lasti cenové stability nejlepších výsledků.

Výše uvedená Maastrichtská kritéria můžeme analy-zovat ze dvou úhlů. Obsahově a formálně. Z hlediskaobsahového se jedná o otázku, zda byla kritéria nasta-vena správně a zda naopak některé kritérium nebyloopomenuto. Tuto otázku nám zodpoví ekonomie. Dru-hou stranou mince je formální stránka a dodržováníkritérií, a� už jsou obsahově nastavena správně či niko-liv. To je již otázka právní a s ní souvisí i možné sank-ce pro případ nedodržení.

1. Obsahové hledisko

Podle názoru mnohých ekonomů byla Maastrichtskákonvergenční kritéria nastavena zcela nahodile.4) Ekono-mické teorie počítají s jinými podmínkami pro měnovouunii, jako je flexibilita pracovního trhu, mobilita pracov-níků, otevřenost ekonomiky, diversifikace a fiskálnítransfery, které jsou základními kritérii optimální měnovéoblasti. Maastrichtská kritéria jsou naopak zaměřena namakroekonomickou konvergenci, přestože ekonomickéteorie zdůrazňují především mikroekonomické podmín-ky pro úspěšnou měnovou unii.5)

Na tomto místě je vhodné připomenout teorii opti-mální měnové oblasti. Optimální měnová oblast (Opti-mum Currency Area – dále i „OCA“) je definovánajako „uskupení zemí (oblast), v němž přínosy spojenés použitím společné měny převáží nad náklady.“6) Exis-tují tři hlavní ekonomická a tři politická kritéria pro op-timální měnovou oblast. První z kritérií bylo popsánokanadským ekonomem Robertem Mundellem, jež zateorii OCA získal Nobelovu cenu. Mundell jako prvníformuloval pojem OCA, který vychází z principu, ženáklady sdílení téže měny budou eliminovány, pokudbudou faktory produkce, kapitálu a práce plně mobilnípřes hranice.7) Pro EU je zásadní především mobilitapracovní síly.

Druhé kritérium, jež vyjádřil americký ekonom PeterKenen, věnuje pozornost asymetrickým šokům, ježjsou definovány jako šoky, které postihují pouze urči-

DF_04_12_zlom.p65 19.12.2012, 9:223

4

Téma čísla


tou národní ekonomiku či které vyvolávají v různýchekonomikách diferencované dopady a nejvíce ohrožujístáty specializující se na úzký profil výroby, jako např.africké státy v měnové unii s CFA frankem.8) Asymetric-ké šoky jsou ekonomy považovány za závažnou kom-plikaci při provádění společné měnové politiky.9) Jinýmislovy země, jejichž produkce a vývoz jsou široce diver-sifikovány a mají podobnou strukturu, tvoří OCA.10)

Třetí kritérium, které prezentoval americký ekonomRonald McKinnon, se týká otevřenosti ekonomikya vychází z principu, že země, které jsou velmi otevře-né vůči obchodu a významně obchodují mezi sebou,tvoří OCA.11)

Vedle těchto tří ekonomických kritérií existují ještěkritéria politická: kritérium transferu (země, které sou-hlasí, že si budou navzájem kompenzovat šoky, tvoříOCA), kritérium jednotnosti preferencí (členské státyměnové unie musí souhlasit se způsobem, jak se vypo-řádat se šoky, a musí dosáhnout širokého konsensu)a kritérium solidarity (když společná měnová politikavede ke konfliktům národních zájmů, pak země, kterétvoří měnovou unii, musí akceptovat vzniklé nákladyve jménu společného osudu).12)

Závěry studií o tom, zda je Evropa optimální měno-vou oblastí, se víceméně shodují na výsledku, že niko-liv. Většina členských zemí splňuje kritérium otevřenos-ti a diversifikace, ovšem ztroskotává na mobilitě pra-covní síly a na fiskálních transferech.13) Proto je nao-pak jednotná měna příznivá pro americkou ekonomi-ku, jež má tři rysy, které stále chybějí v EU: flexibilitamezd, vysoká mobilita pracovní síly a automatickéfiskální transfery z centrální vlády.14)

Je ovšem otázkou, jak závažný je tento závěr profungování a budoucnost eurozóny a zda rozdíly v jed-notlivých členských státech představují zásadní překáž-ku pro měnovou unifikaci. Podle názorů některýchekonomů bývají tradiční teorie OCA příliš pesimistickéohledně možnosti států zapojit se do měnové unie.15)

Předně je tu otázka role měnového kurzu jako nástrojek absorbci asymetrických šoků. Podle nejnovějších stu-dií je tato schopnost slabší, než jak vyplývá z klasickéteorie OCA a měnové kurzy mohou být i zdrojem mak-roekonomických poruch namísto nástrojů makroeko-nomické stabilizace.16)

Stojí za to také připomenout tzv. hypotézu endo-genity měnové unie. „Uvedený přístup argumentuje,že samotné členství v měnové unii urychluje vytváře-ní atributů optimální měnové oblasti a z toho pak lo-gicky vyplývá, že měnovou unii mohou zakládati země s nedostatečně vyvinutými atributy OCA“.17)

Opačný názor zastává světově známý ekonom PaulKrugman, který se naopak domnívá, že hlubší ob-chodní integrace povede ke zvýšení možnosti výsky-tu asymetrických šoků.18)

V každém případě byla Maastrichtská kritéria zalo-žena na zcela jiných hlediscích, než jaké předkládá teo-rie optimální měnové oblasti. Významnou roli v prosa-zení a formulaci Maastrichtských kritérií sehrálo Ně-mecko. To přikládalo zásadní význam cenové stabilitě.Inflační kritérium bylo tak nastaveno především zestrachu, že by budoucí měnová unie byla inflační. ProNěmecko byla otázka inflace významná, a tak bylyčlenské státy nuceny snížit inflaci na německou hrani-ci.19) Nejasná je ovšem formulace „nejlepších výsled-ků“. Ve skutečnosti nejlepší hodnoty inflace nevykazujenutně země s nejnižší inflací, ale spíše země s inflacínejblíže k inflačnímu cíli ECB, což je hodnota inflacenižší, ale blízká 2%.20)

Kritérium veřejných financí (dluh a deficit) ve sku-tečnosti opět souvisí s inflací. Kritérium nebylo zavede-no proto, že by státy s vysokým dluhem či deficitemnemohly tvořit měnovou unii, ale proto, že povolenívstupu takovýmto zemím zvyšuje risk vyšší inflacev budoucnosti měnové unie.21) Kritérium veřejných fi-nancí má samozřejmě své opodstatnění. Kde ovšemdochází k nejasnostem, je důvod nastavení prahu na3% a 60%. To vedlo řadu ekonomů k závěru, že sejedná o formu „voodoo ekonomie“.22) Jako vysvětlenípro práh 60% bývá argumentováno, že se jednaloo průměrnou hodnotu poměru dluhu k HDP v EUv roce 1991, kdy probíhala jednání o obsahu Maast-richtské smlouvy.23)

Na druhou stranu lze vytknout zakotvení dluhujako takového. Je také otázkou, zda nemělo být radějiprosazeno kritérium vyrovnaného veřejného rozpočtu.„Limit pro meziroční růst deficitu veřejných financí 3%se jeví pro růstovou fázi hospodářského cyklu jako ne-přijatelný, protože umožňuje zvyšovat dluh země, ač-koliv by měla být generována kladná salda bilance vy-tvářející rezervy pro využití v hospodářské recesi.“24)

Navíc z ekonomických studií vyplývá, že tato kritérianejsou zárukou dlouhodobé udržitelnosti veřejných fi-nancí.25) Z mnoha studií vyplývá, že tato dvě fiskálníkritéria byla spíše politická, nebo� s přijetím eura státjiž tak ztrácí nástroje monetární politiky, tudíž by byloz politického hlediska nepřijatelné limitovat též fiskálnípolitiku státu.26)

Kritérium stability devizového kurzu bylo zavedenoz obavy, aby členské státy nemanipulovaly se svýmikurzy tak, aby byly nastavené jako výhodnější, tedysnížené, což by tak umožnilo zvýšit konkurenční pozi-ci.27) Pro úplnost lze připomenout, že „vzhledemk tomu, že kurzové kritérium bylo zformulovánov době platnosti úzkých fluktuačních pásem ERM, kdyse za normální považovalo rozpětí ± 2,25 % (rozšířenéovšem později na ± 15 %), je při vyhodnocování kur-zové stability kladen důraz na pohyb měnového kurzuv blízkosti centrální parity.“28)

DF_04_12_zlom.p65 19.12.2012, 9:224

5

Téma čísla


Kritérium úrokových sazeb vzniklo z přesvědčení,že právě tato sazba je symptomem udržitelnosti ekono-mických výsledků v oblasti cenové stability v jednotli-vých zemích Unie.29) Vedle toho existoval i politickýdůvod: Německo se obávalo, že při relativně nízkémúroku z jeho státních dluhopisů – ve srovnání s úro-kem v jiných státech EU – by mělo problém umístitdluhopisy na finančních trzích.30) Pro členské státyjako jsou Španělsko, Irsko, Portugalsko a Itálie, kde bý-valy úrokové sazby velmi vysoké, přispělo snížení sa-zeb k ekonomickému boomu. Na druhou stranu došlov některých případech k přehřátí ekonomiky a vytvoře-ní bublin.

Summa summarum, představa vstupních konver-genčních kritérií byla jistě přinejmenším z části vedenamyšlenkou zabezpečení či alespoň zvýšení pravděpo-dobnosti, že bude měnová unie do budoucnosti stabil-ní. Z dnešního pohledu můžeme ovšem Maastrichtskákritéria považovat za nedostatečná. Kritéria měla býtminimálně doplněna o další ekonomické ukazatele –například nejsou zastoupena kritéria reálné ekonomiky,jako je ekonomická úroveň indikovaná pomocí HDP naobyvatele, ukazatele nezaměstnanosti, míry národníchúspor aj.31) Vedle toho měl podle mého názoru každýstát projít i komplexním testem optimální měnové ob-lasti (takový test by si každý stát financoval sám, bylby ovšem prováděn nezávislou evropskou institucí).Koneckonců, Velká Británie se vydala podobným smě-rem, když realizovala svých pět ekonomických testů. Jenutné si totiž uvědomit, že „splnění Maastrichtskýchkonvergenčních kritérií samo o sobě neznamená zajiš-tění sladěnosti ekonomiky dané země s eurozónouv takové míře, aby přijetí eura přineslo vstupující zemivíce přínosů než nákladů.“32)

2. Formální hledisko

I z hlediska formálního lze shledat mnoho nedo-statků. První výtka souvisí s nepřehledností a nejasnostíMaastrichtských kritérií, kdy jednotlivá ustanovení od-kazující na další články a protokoly vedou k nejedno-značnosti omezující právní jistotu. K nejasnostem do-chází jak v rámci jednotlivých ustanovení, jak je tomunapř. u kritéria inflace, jež postrádá upřesnění pojmů,tak obecně s ohledem na interpretaci kritérií, jež neby-la explicitně řešena. Bohužel ani Lisabonská smlouvatuto situaci nikterak nenapravila.

Kritikou jsou tak hlavně zasaženy jednak nejasnostia rozpory v interpretaci konvergenčních kritérií, jednaki zřejmá nedůslednost v jejich implementaci.33) Smlouvatotiž nestanovila, zda se mají konvergenční pravidlainterpretovat striktně anebo liberálně, což na celý pro-ces přijímání jednotné měny vrhá stín právní nejisto-ty.34) Přitom je vhodné připomenout známé rozhodnutí

Spolkového ústavního soudu z roku 1993 (tzv. Maast-richtské rozhodnutí), ve kterém vyjádřili soudci obavu,že konvergenční kritéria obsažená v Protokolu mohoubýt „uvolněná“, a proto je naopak soud interpretujeúzce a odmítá jakýkoliv automatismus směřujícík měnové unii. Spolkový ústavní soud tak odkázal zře-telně na důležitost striktního dodržení konvergenčníchkritérií. „Stále více se však prosazuje názor, že konver-genční kritéria je třeba splnit nikoliv striktně, nýbržpouze přibližným způsobem“.35) Tento názor Spolkovýústavní soud odmítl jako protiústavní, protože Spolko-vý sněm mohl realizovat převod měnových kompetencína nadnárodní úroveň pouze za podmínky striktníhozachování konvergenčních kritérií. „Spolková vládamusí proto v současné době dbát na striktní dodrženítěchto kritérií a nesmí se podílet na procesu, který bytyto požadavky stability relativizoval.“36) Tento vývojbohužel nenastal. Ohlédneme-li se zpět do historie,zjistíme totiž, že Maastrichtská kritéria byla ve skuteč-nosti více politickým instrumentem, nežli ekonomic-kým opatřením. Následující fakta týkající se první vlnyčlenských států (Belgie, Německo, Irsko, Španělsko,Francie, Itálie, Lucembursko, Nizozemí, Rakousko, Por-tugalsko a Finsko, přičemž do této vlny je zahrnovánoi Řecko, by� přistoupilo později) jsou alarmující:

Rok před vstupem nesplňovalo kritérium 60% ve-řejného dluhu sedm z dvanácti zemí, konkrétně Ně-mecko, Řecko, Rakousko, Belgie, Španělsko, Itálie a Ni-zozemí.37) Smlouva sice akceptuje překročení limitu, alepouze za předpokladu, že se poměr snižuje. To ovšemnebyl případ Německa, Řecka a Rakouska, kdy jejichdluh narůstal.38) Dluh se snižoval pouze v případě Bel-gie, Španělska, Itálie a Nizozemí. Smlouva ovšem dálestanoví, že se poměr musí nejenom snižovat, ale i blí-žit uspokojivým tempem k referenční hodnotě. Totokritérium už nesplňovala ani Itálie ani Belgie. „Podlestriktní interpretace Smlouvy by tak státy jako Rakous-ko, Belgie, Německo, Itálie ani Řecko neměly vstoupitdo měnové unie.“39)

Co se týká schodku veřejných financí, limit 3%překračovalo Španělsko a Řecko. Zatímco v případěŠpanělska by se dalo argumentovat, že se jednaloo výjimečnou a dočasnou situaci v souladu se Smlou-vou, v případě Řecka již nikoliv.40)

V případě Finska a Itálie nebyla dodržena povin-nost, aby byla měna svázána s ERM po dobu nejménědvou let.41)

Ani fakt, že některé členské země i „podle čísel“splnily konvergenční kritéria, bohužel neumožňuje do-spět k závěru, že tomu bylo i ve skutečnosti. SplněníMaastrichtských kritérií bylo totiž značně obtížné promnoho států, a tak byly nucené zavádět mnohá hra-niční opatření.42) Pro dosažení kritéria deficitu veřejné-ho rozpočtu se tak mnohé státy uchylovaly k účetním

DF_04_12_zlom.p65 19.12.2012, 9:225

6

Téma čísla


trikům, např. Francie privatizovala část státem vlastně-né telekomunikační společnosti, což poskytlo dostateč-ný příjem nutný k dosažení deficitního cíle, Itálie vybí-rala na konci roku 1998 některé daně, které by bylybývaly splatné až začátkem roku 1999.43) „Není přehá-něním dojít k závěru, že údaje týkající se deficitu bylyfalsifikovány, což umožnilo zemím jako Belgie, Francie,Itálie a Řecko volný vstup do eurozóny“.44)

Samostatnou kapitolou je případ Řecka, kdy vyšelnajevo i další nedostatek v konstrukci měnové unie,a to nedostatečný mechanismus kontroly předlože-ných dat. Evropský statistický úřad již v roce 2005 za-čal mít vážné pochyby o kvalitě řeckých účtů. Protoúřad požádal, aby mu byly uděleny vyšetřovatelsképravomoci a aby mohl ověřovat data přímo na místě,místo toho, aby pouze bral na vědomí údaje, kteréjsou mu komunikovány.45) Ovšem ostatní státy v čeles Německem a Francií tento návrh odmítly z obavy, žeby v budoucnu takové postupy mohly být použityi proti nim.46) Podezření, že Řecko zkresluje data, takbylo bohužel potvrzeno až čtyři roky poté, konkrétněv roce 2009, a to na přiznání samotného premiéra Ge-orgese Papandreoua.

Jde o vážný případ z několika důvodů. Předně tatosituace poukazuje na nedostačující nastavení fungová-ní Eurostatu. Zcela jednoznačně měly být vyšetřovatel-ské pravomoci Eurostatu uděleny na samém počátkutak, aby se zamezilo účetním trikům jednotlivých států.Došlo tak k zásadnímu zanedbání kontroly údajů.

Dále je zarážející, že v tak závažném případě, jakotomu bylo u Řecka, nedošlo k žádným reakcím. Je tosamozřejmě i v důsledku nedokonalé právní úpravy,když Smlouva neobsahovala ustanovení pro takovétopřípady a nebyly zakotveny sankce. V úvahu mohlopřicházet např. zakotvení sankce vyloučení z eurozóny,jež by zajisté měla odstrašující účinek. Fakt, že Řeckozkreslovalo svá finanční data tak, aby mohlo do euro-zóny vstoupit, považuji za natolik zásadní, že dlemého názoru měla sankce následovat.47) Již v té doběse objevily i názory, že by takovýto postup měl býtdůvodem ke stažení rozhodnutí nebo k vyloučení Řec-ka z eurozóny, ale o této možnosti se nikdy zcela váž-ně neuvažovalo48) s poukazem, že možnost vyloučitčlenský stát z eurozóny nelze dovozovat, nebo� provyloučení neexistuje právní základ.49) Úmyslné předlo-žení nepřesných či nesprávných dat však již tehdymohlo být vykládáno jako odporující článku 10 SES(v současnosti čl. 4 Smlouvy o Evropské unii), a tedypředstavující porušení podmínek (ustanovení) Smlou-vy.50) Podle mého názoru tak došlo k závažnému zane-dbání problému již v jeho počátcích. A neblahých dů-sledků tohoto zanedbání jsme dnes svědky.

Konečně, tento případ také dokazuje, do jaké míryselhala prevence v konstrukci měnové unie. Pokud by

byly nástroje efektivní (např. pokud by existovala vy-šetřovací pravomoc statistického úřadu), mohlo sednešním problémům zabránit, nebo je alespoň zmírnit.Z této zkušenosti by se mělo minimálně vyvodit pou-čení a pozornost by tak měla být zaměřena na zlepšeníkvality statistických dat, resp. na ověřování těchto dat.Situace ovšem nebyla nikterak řešena.

Závěr

Co z výše uvedeného vyplývá? Vstupní Maastricht-ská kritéria mají jen velmi málo co do činění s ekono-mií a právem, zato velmi mnoho s politikou.51) Je zřej-mé, že z právního i ekonomického hlediska některéčlenské státy první vlny vůbec neměly být připuštěnydo měnové unie. Ovšem pokud by došlo k důslednéaplikaci Maastrichtských kritérií, zhruba polovina státůprvní vlny by do měnové unie nemohla vstoupit, a tovčetně zakládajících členů EU. Z politického hlediskato bylo nemožné. Je jasné, že měl-li se projekt europrosadit, bylo tak nutné učinit i za cenu porušení prá-va a ignorování ekonomických principů. Muselo býtale jen otázkou času, kdy pouze politická vůle nebudev ekonomickém projektu dostačující a kdy začnou napovrch vyplouvat problémy, což aktuálně dokazuje kri-ze v eurozóně. Jak navrhuje světoznámý ekonom bel-gického původu Paul de Grauwe, existují dvě strategieřešení: utvořit trhy více flexibilními či uspíšit procespolitické unie.52)

Poznámky:1) Tento text byl zpracován s finanční podporou

a v rámci projektu „Finačně-právní nástroje bojes dluhovou krizí“, SVV č. 264 407/2012, realizo-vaného na Právnické fakultě Univerzity Karlovyv Praze.

2) Evropská komise: Přijímání eura, dostupné na:http://ec.europa.eu/economy_finance/euro/adopti-on/index_cs.htm, [cit. 24.9.2012].

3) Evropská komise: Maastrichtská kriteria pro přijetíeura, dostupné na: http://ec.europa.eu/ceskarepubli-ka/abc/euro/maastichstka_cs.htm, [cit. 24. 9. 2012].

4) JOVANOVIC Miroslav: The Economics of EuropeanIntegration – Limits and Prospects, Edwar Elgar,2005, S. 126-128.

5) GRAUWE Paul: The Economics of Monetary Union,Oxford University Press, 2007, s. 145.

6) LACINA Lubor. Měnová integrace: náklady a příno-sy členství v měnové unii. Vyd. 1. Praha: C. H.Beck, 2007, s. 3.

7) BALDWIN Richard, WYPLOSZ Charles: The Econo-mics of European Integration, McGraw-Hill HigherEducation, 2009, s. 322.

8) Ibid.

DF_04_12_zlom.p65 19.12.2012, 9:226

7

Téma čísla


9) Zavedení eura v ČR: Výkladový slovníček, do-stupný na: http://www.zavedenieura.cz/cps/rde/xchg/euro/xsl/vyklad_slovnik.html?PG=A, [cit.24. 9. 2012].

10) BALDWIN Richard, WYPLOSZ Charles: The Econo-mics of European Integration, McGraw-Hill HigherEducation, 2009, s. 322.

11) Ibid.12) Ibid.13) Ibid.14) JOVANOVIC Miroslav: The Economics of European

Integration – Limits and Prospects, Edwar Elgar,2005, S. 126-128.

15) GRAUWE Paul: The Economics of Monetary Union,Oxford University Press, 2007 s. 55.


17) Zavedení eura v ČR: Výkladový slovníček, dostupnýna: http://www.zavedenieura.cz/cps/rde/xchg/euro/xsl/vyklad_slovnik.html?PG=A, [cit. 24. 9. 2012].

18) ROZMAHEL Petr: Význam endogenity teorie optimál-ních měnových oblastí v procesu evropské měnové in-tegrace, Národohospodářský obzor, 1-2/2008, s. 53.

19) Ibid.20) ŠPIDLA Vladimír: Spor Ma�arska a EU: Debatě

české politice chybějí znalosti, 23. 01. 2012, do-stupné na: http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/vladimir-spidla.php?itemid=15369 , [cit.24. 9. 2012].


22) Ibid.23) BALDWIN Richard, WYPLOSZ Charles: The Econo-

mics of European Integration, McGraw-Hill HigherEducation, 2009, s. 492.

24) CZESANÝ, Slavoj a Zdenka JOHNSON. Ekonomickýcyklus, hospodářská politika a bohatství zemí. Vyd.1. Praha: Oeconomica, 2012, s. 94.

25) DOLENC Primož: Doubtful sustainability of PubicFinances in Slovenia, Prague Economic Papers, 3/2006, s.268-281.

26) Ibid.27) GRAUWE Paul: The Economics of Monetary Union,

Oxford University Press, 2007, s. 145.28) Zavedení eura v ČR: Výkladový slovníček, do-

stupný na: http://www.zavedenieura.cz/cps/rde/xchg/euro/xsl/vyklad_slovnik.html?PG=A, [cit.24. 9. 2012].


30) Ibid.31) CZESANÝ, Slavoj a Zdenka JOHNSON. Ekonomický

cyklus, hospodářská politika a bohatství zemí. Vyd.1. Praha: Oeconomica, 2012, s. 94.

32) LACINA Lubor. Měnová integrace: náklady a příno-sy členství v měnové unii. Vyd. 1. Praha: C. H.Beck, 2007, s. 249.

33) SIDEEK Mohamed: Sweden from the Euroland, Eu-ropean Business Law Review, September/October2000, s 368.

34) SIDEEK Mohamed: Sweden from the Euroland, Eu-ropean Business Law Review, September/October2000, s 368.

35) ARNOLD Rainer: Euro a ústavní právo Spolkové re-publiky Německo, Evropské právo 6/1998, s. 13.

36) Ibid.37) GRAUWE Paul: The politics of Maastricht conver-

gence criteria, 15. 4. 2009, dostupné na: http://www.voxeu.org/article/politics-maastricht-conver-gence-criteria, [cit. 24. 9. 2012].

38) Ibid.39) Ibid.40) GRAUWE Paul: The politics of Maastricht conver-


41) SIDEEK Mohamed: Sweden from the Euroland, EuropeanBusiness Law Review, September/October 2000, s 368.

42) JOVANOVIC Miroslav: The Economics of EuropeanIntegration – Limits and Prospects, Edwar Elgar,2005, S. 126-128.

43) BALDWIN Richard, WYPLOSZ Charles: The Econo-mics of European Integration, McGraw-Hill HigherEducation, 2009, S. 493.

44) GRAUWE Paul: The politics of Maastricht convergencecriteria, 15.4.2009, dostupné na: http:// www.voxeu.org/article/politics-maastricht-convergence-criteria, [cit.24. 9. 2012].

45) PISANI-FERRY Jean: Le réveil des démons: la crisede l’euro et comment nous en sortir. Vyd. 1. Paris:Fayard, 2011, s. 89.

46) Ibid.47) FRITZLER Marc, UNSER Günther: Die Europäische

Union-Geschichte, Institutionen, Politiken, BPB,2007, s. 98.

48) HERDEGEN Matthias: Europarecht, 10. Auflage,C.H.Beck, 2008, S. 379.

49) PROCTOR Charles: The Future of the Euro, EBLR,2006, S. 937.

50) Ibid.51) GRAUWE Paul: The politics of Maastricht conver-



JUDr. Ing. Eva Indruchová, LL.M.

DF_04_12_zlom.p65 19.12.2012, 9:227

8

Aktuálně


AKTUÁLNĚPrávní postavení finančnícha komoditních derivátů anebkdyž je business rychlejšínež právo

Úvod1)

Nedávná finanční krize s sebou přinesla i do širšíchprávních kruhů masové rozšíření slovního spojení „finanč-ní a komoditní deriváty“ (pro zjednodušení dále však jen„finanční deriváty“). Toto spojení si někteří asociujís démonickým nástrojem nenasytných wallstreetskýchbankéřů, který na jedné straně zajiš�uje tučné bonusysvětovým finančníkům, na druhé straně zapříčinil celosvě-tovou finanční krizi. A� už o tomto pojmu má širší práv-nická obec jakékoli povědomí, valná většina se shodujena tom, že je třeba tyto nástroje právem regulovat.

Tomuto pohledu se nemůžeme divit, nebo� volánípo regulaci je slyšet i v jiných, než právnických kru-zích. Připomeňme tzv. de Larosičrovu skupinu, jež vesvé zprávě, kterou předložila dne 25. února 2009,upozorňuje na nedostatečnou regulaci finančních deri-vátů uvnitř Evropské unie.2) Mezitím v půli roku 2010byl v USA uzákoněn známý Dodd–FrankAct, který re-guluje mimo jiné i finanční deriváty.3) Evropská uniev návaznosti na výše uvedenou zprávu de Larosičrovyskupiny v současné době chystá mimo jiné nařízení4)

regulující zejména tzv. OTC deriváty5).Toliko k veřejnoprávní snaze o regulaci finančních

derivátů. Jejich soukromoprávní stránka je ovšem ak-centována již o poznání méně. A právě soukromopráv-ní podstata finančních derivátů a její implikace budoupředmětem tohoto pojednání. Autoři tohoto článkujsou si vědomi, že se jedná spíše o akademické zamyš-lení nad obecnějším problémem dnešního (nejen fi-nančního) práva, zejména nad otázkou, jak se vypořá-dat se situací, kdy dynamická ekonomická realita „ute-če“ statické realitě právní. Cílem tohoto článku je tedyosvětlit soukromoprávní fungování a subsumpci fi-nančních derivátů před i po rekodifikaci českého sou-kromého práva ve vztahu k jejich vynutitelnosti. Autořise budou zejména zabývat otázkou, zda platí a budev blízké budoucnosti platit, že finanční deriváty nejsousoudně vynutitelné podle českého práva?

Právní postavení finančníchderivátů dle českého práva

Zamýšlíme-li se nad samotným postavením finanč-ních derivátů dle českého práva, je třeba si uvědomit,že finanční derivát není ničím jiným než smlouvou(ekonomická literatura používá hojně slova kontrakt)mezi minimálně dvěma subjekty. Z tohoto pohledu jdeo zcela soukromoprávní právní vztah mezi subjektysoukromého práva.

Vzhledem k povaze finančních derivátů jsou ovšemtyto vztahy i předmětem veřejnoprávní regulace (viznapř. zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálo-vém trhu („ZPKT“)6)), avšak ne všechny z nich (OTCderiváty za určitých podmínek regulovány být nemu-sí7)). Lze tedy uzavřít s tím, že finanční deriváty jsousoukromoprávními smlouvami zpravidla s veřejnopráv-ním prvkem.

Jsou-li tedy smlouvami, musí být tyto smlouvy (jakosmluvní typy) bu� vyjmenovány ve zvláštních částechzákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník („OZ“),nebo zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník(„ObchZ“), nebo se musí jednat o tzv. inominátnísmlouvy (též inomináty nebo nepojmenované smlou-vy)8). Inominátní smlouvy jsou reglementovány v § 51OZ nebo v § 269 odst. 2 ObchZ podle toho, zda-li jsouuzavírány v režimu občanskoprávním nebo obchodně-právním. Obecně platí, že se u těchto uplatní zásadaprivátní autonomie vůle subjektů v občanskoprávníoblasti (viz § 2 odst. 3 OZ současně s čl. 2 odst. 3 zá-kona č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod),jmenovitě zásada smluvní autonomie, což znamená, žeje ponecháno zásadně na uvážení, rozhodnutí a sebe-určení samotných subjektů, jaký bude obsah smlouvy,jaká bude její forma a jaký typ smlouvy subjekty prokonkrétní případ soukromoprávního styku zvolí. Sub-jekty mají v prvé řadě možnost zvolit některý z výslov-ně upravených typů smluv, které mají zejména v ob-čanském zákoníku své tradiční a klasické označení(proto se také hovoří o tzv. pojmenovaných – nominát-ních typech smluv). Sem patří smlouva kupní, darovací,o dílo, nájemní, příkazní, o půjčce a výpůjčce etc.

Podle § 51 OZ však subjekty ve snaze co nejšířejia co nejúplněji realizovat své rozmanité individuálnípotřeby, zájmy a preference mohou v rámci smluvníautonomie vůle uzavřít i smlouvy, které nejsou aniv občanském zákoníku, ani v jiném soukromoprávnímpředpise jinak upraveny. Avšak je třeba zdůraznit, ženepojmenovaná smlouva zůstává svou právní podsta-tou nepojmenovanou bez ohledu na to, jak ji označilysamy smluvní strany. Jestliže však smluvní strany uza-vřou smlouvu, jejíž podstatné náležitosti tvoří některýze smluvních typů, který je již v občanském zákoníkuči jiném soukromoprávním předpisu upraven, řídí se

DF_04_12_zlom.p65 19.12.2012, 9:228

9

Aktuálně


tato smlouva – i přes své označení jako nepojmenova-ná – kogentními, a pokud si strany nedohodly něco ji-ného, i dispozitivními ustanoveními tohoto typusmlouvy upraveného v příslušném soukromoprávnímpředpise. V takovýchto případech se tedy nejednáo smlouvu nepojmenovanou.9)

Ke stejnému závěru dochází odborná literaturai u inominátních smluv uzavřených v režimu obchod-něprávním dle § 269 odst. 2 ObchZ: „V praxi běžně vi-díme označení některých typicky uzavíraných smluvurčitým názvem, často názvem převzatým z angličtiny,popřípadě jiného jazyka (leasingová smlouva, dealerskásmlouva aj.). V některých případech může jít jen o jinýnázev pro smlouvu určitého upraveného typu, kdyoznačení je irelevantní, která případně obsahuje určitádoplňující ustanovení, a na tuto smlouvu bude pohlíže-no jako na smlouvu upraveného typu“.10) Stejný postojk tomuto má též judikatura: „Uzavřou-li účastnícismlouvu, jejíž podstatné náležitosti lze podřadit pod ně-který ze smluvních typů upravených v občanském záko-níku, řídí se tato smlouva kogentními, a pokud účastnícive smlouvě nedohodli něco jiného, i dispozitivnímiustanoveními občanského zákoníku upravujícími danýtyp smlouvy; nejde o smlouvu nepojmenovanou. (Po-známka autorů: Platí i pro obchodní smlouvy, které sevšak řídí ustanoveními obchodního zákoníku)“.11)

Jinými slovy pokud obsahuje již upravený smluvnítyp kogentní pravidla a případná inominátní smlouva:(i) bu� nesplňuje podmínky určitosti dle těchto ko-gentních ustanovení, nebo (ii) pokud by takto inomi-nátní smlouva obcházela kogentní ustanovení, bylo byzde významné riziko: (i) bu� absolutní neplatnostiz důvodů požadavku na určitost (§ 37 odst. 1 OZ),nebo (ii) absolutní neplatnosti z důvodu obcházení zá-kona (jednání in fraudem legis12) dle § 39 OZ).

Vzhledem k výše uvedenému se tedy musíme zao-bírat otázkou, zda-li finanční deriváty „náhodou“ ne-odpovídají některému z pojmenovaných smluvníchtypů. Pokud by neodpovídaly, nelze konstatovat jinak,než že se jedná o inominátní závazky.

Prof. Jílek konstatuje z kraje pojednání o finančníchderivátech, že deriváty jsou „právně i ekonomicky sou-částí hazardních her (gambling, gaming)“13). Bermetento závěr spíše jako hypotézu a zamysleme se tedynad právní povahou finančních derivátů a nad jejichklasifikací. Jinými slovy prof. Jílek tvrdí, že se jednáo sázku a hru. Sázka a hra jsou jakožto pojmy v sou-časnosti upravena v OZ, jmenovitě v § 845 a § 846OZ. Meritorní úprava sázky a hry je obsažena v § 845OZ a § 846 OZ pouze stanovuje výjimku z předešléhoparagrafu. § 845 OZ udává, že výhry ze sázek a hernelze soudně vymáhat; soudně vymáhat nelze ani po-hledávky z půjček, poskytnutých vědomě do sázkynebo hry. Takové výhry a pohledávky nelze ani platně

zajistit. Tedy můžeme konstatovat, že se tento paragrafzaobírá spíše vymahatelností her a sázek, méně již je-jich samotnou podstatou. Tu řeší až (relativně bohatá)odborná literatura, která mimo jiné konstatuje, že jetato úprava značně kusá, jelikož ji představují pouhédva paragrafy. Není ani prosta jistých výkladových pro-blémů. Přitom význam sázky a hry z hlediska společen-ského je podstatně větší, než by se z této skromnéúpravy mohlo zdát.14)

Co tedy je hra a sázka dle výše uvedeného paragra-fu OZ? Dle komentáře k OZ je: „Základním rysem hryi sázky, který určuje jejich právní režim, […] skuteč-nost, že každá ze smluvních stran má v okamžiku uza-vření smlouvy současně naději na výhru stejně jako naztrátu, proto se sázka a hra řadí tradičně ke smlouvámodvážným (aleatorním)“15). Pojem aleatorní používái cizí literatura ve spojení s finančními deriváty.16)

Od hry a sázky je třeba odlišovat takzvanou koupinaděje (emptiospei – institut již římského práva17)),která je upravena v § 595 OZ. Koupě naděje se od hrya sázky liší zejména jednostranností, kdy kupující kou-pí jistou věc s nadějí a vizí budoucích užitků. Pokudtyto užitky nenastanou, musí toto akceptovat. Hraa sázka je v tomto ohledu více dvoustranná, kdy výhrajednoho zpravidla znamená alespoň nějakou prohru čiztrátu druhého a naopak.

Dle dalšího úhlu pohledu je společným a určují-cím znakem smluv o hře a sázce závislost vzniku zá-vazku na existenci jakési nejisté skutečnosti, kdy ne-jistota spočívá v tom, že skutečnost, jejíž nastoupenímůže, ale nemusí být dílem náhody, bu� dosud nena-stala (kupříkladu výsledek losování kombinace her-ních čísel, výsledek sportovního utkání nebo jiné čin-nosti), nebo již v minulosti nastala, či existuje v sou-časnosti, ale z hlediska účastníků smlouvy je nezná-mou nebo spornou – mezi účastníky není jistoty čishody v názoru na tuto skutečnost (např. obsah urči-tého pravidla, datum udání se historické událostia podobně). Jinými slovy: „Každá ze stran má nadějina výhru stejně jako na ztrátu“18).

Dále odborná literatura a teorie rozlišuje mezi hrou asázkou. Za hru je typicky považován smluvní vztah,v němž je plnění závislé na výsledku určité aktivity, kteráse hraje po uzavření smlouvy dle předem dohodnutýchpravidel. Teorie dále konstatuje, že u hry záleží ve větší čimenší míře na dovednostech a znalostech účastníků.

Sázkou je dle odborné literatury myšlena smlouva,v níž existují protichůdná tvrzení a z které vzniká záva-zek jistého plnění té straně, jejíž tvrzení se ukáže ne-správným. Jádrem sázky je tedy existence dvou v zása-dě protichůdných názorů či odhadů směřujících zpra-vidla do budoucna. I zde je výsledek částečně dílemnáhody, avšak může také záviset na dovednostech čiznalostech účastníků.19)

DF_04_12_zlom.p65 19.12.2012, 9:229

10

Aktuálně


Dle jiné definice je sázka: „Právní vztah vznikajícína základě smlouvy o sázce. Při jednostranné sázce sli-buje jedna strana druhé plnit v případě, jestliže se zprotichůdných tvrzení stran ukáže, že tvrzení slibujícíje nepravdivé (eventuálně tvrzení druhé z nich je prav-divé). Dvoustranná sázka je smlouva, při které si oběze stran navzájem slibují plnění pro případ, že se tvrze-ní některé z nich ukáže nepravdivým.“20)

Společným znakem smlouvy o hře i sázce je skuteč-nost, že jsou zásadně úplatné. Pokud by mezi stranaminebyla sjednána úplata, nebylo by možno hovořito výhře, která je pojmovým znakem těchto smluv.

Budeme-li tedy uvažovat o finančních derivátechjakožto o sázce a hře, je z výše uvedeného zřejmé,že je možno je subsumovat spíše pod sázku, nežpod hru.

Hovoříme-li o hře a sázce, je třeba odlišit skupinuspolečenských vztahů, které vyčleňuje § 846 OZ, kte-rý stanovuje, že ustanovení předešlého paragrafu(§ 845 OZ) neplatí, jde-li o výherní podnik, který pro-vozuje stát nebo který byl úředně povolen. Chtělo byse dodat … úředně povolen „dle zvláštního zákona“,což ovšem norma postrádá, avšak zvídavý jurista leh-ce domyslí. Jedná se v současnosti o zákon č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách („Zá-kon o loteriích“). Zákon o loteriích reglementuje sáz-ku a hru se státní ingerencí, o které se někdy hovoříjako o státem uznaném hazardu či státem povolenémprovozování výherního podniku. V § 1 Zákona o lote-riích se dozvídáme o provozování loterií a jiných po-dobných her, které jsou dále v obecné rovině zakázá-ny, pokud Zákon o loteriích nestanoví jinak. Na rozdílod OZ nabízí Zákon o loteriích definici loterie a po-dobné hry, které dle něj jsou hry, jichž se účastnídobrovolně každá fyzická osoba, která zaplatí vklad(sázku), jehož návratnost se účastníkovi nezaručuje.O výhře nebo prohře rozhoduje náhoda nebo předemneznámá okolnost nebo událost uvedená provozova-telem v předem stanovených herních podmínkách(herní plán). Nezáleží přitom na tom, provádí-li se hrapomocí mechanických, elektronicko-mechanických,elektronických nebo obdobných zařízení (§ 1 odst. 2Zákon o loteriích). Zákon o loteriích dále mimo jinéurčuje pravděpodobnost výhry a jiné restrikce (např.věk sázejících). V § 2 Zákona o loteriích lze naléztdemonstrativní výčet loterií a podobných her (jednáse zejména o tomboly, číselné loterie, hrací automaty,za určitých podmínek i karetní hry či sázky na spor-tovní utkání či jiné závody a soutěže).

Z výše uvedeného je zřejmé, že finanční derivátynelze subsumovat pod hry upravené Zákonem o loteri-ích. Diversifikace mezi hrami dle OZ a hrami dle Záko-na o loteriích není samoúčelná. Oba tyto zákony sezásadně liší v právních následcích her a sázek.

Zatímco obligace vzniklá na základě skutečností uve-dených v Zákoně o loteriích je standardním závazkem,který lze uplatňovat naprosto standardním postupem(tedy i soudně postupem dle zákona č. 99/1963 Sb.,občanský soudní řád), jedná-li se o práva a nárokyvzniklé ze hry a sázky dle OZ, jde o tzv. „naturální ob-ligaci“21). Komentář k naturální obligaci dále udává:„Závazkové vztahy ze hry a sázky mají stejný zákonnýrežim. Smlouva o hře či sázce zakládá pouze tzv. na-turální práva, tedy práva, která nedisponují nárokem,a jsou proto nevymahatelná (nelze je uplatnit v soud-ním či jiném procesním řízení), pohledávky ze hry čisázky (výhry) tedy nelze vymáhat. Zákaz vymáhání vý-her je důsledkem riskantní povahy her a sázek. Zákontouto úpravou chrání subjekty před neuváženě nehos-podárným či spekulativním jednáním s vlastním majet-kem, čímž současně poskytuje ochranu i dalším spole-čenským vztahům a hodnotám (vznik „hráčské závis-losti“, dopady neuváženého nakládání s vlastním ma-jetkem na třetí osoby, zejména rodinné příslušníkyapod.). Zákaz vymáhání výher také nepochybně limitujerozvoj tohoto druhu smluvních vztahů a brání jejichrozšíření“22). Dále tento komentář rozvádí výše zmíně-nou restrikci na půjčky, které byly pro hry a sázky vě-domě provedeny, mimo to pak tyto pohledávky nelzeani zajisti, ani započíst, ani uznat, ani postoupit. Výšeuvedené ovšem nic nemění na tom, že jde o existujícísubjektivní práva, která mohou být platně plněna i spl-něna. Pokud se tak stane a ten, kdo sázku či hru pro-hraje, poskytne výherci sjednané plnění (výhru), nedo-chází tím k bezdůvodnému obohacení výherce, nebo�plnění nebylo poskytnuto bez právního důvodu, cožje stanoveno ex lege v § 455 odst. 2 OZ, který určuje,že se za bezdůvodné obohacení nepovažuje přijetí pl-nění za hry nebo sázky uzavřené mezi fyzickými oso-bami a vrácení peněz do hry nebo sázky půjčených,zde je však nutno upozornit právě na dikci, že totoustanovení se vztahuje na vztah mezi fyzickými osoba-mi, což omezuje aplikovatelnost tohoto ustanovení naprávní vztahy mezi jinými osobami, než pouze fyzický-mi, k čemuž však u finančních derivátů běžně dochází.

Stav po rekodifikaci SOUKROMÉHO práva

Jelikož od 1. ledna 2014 (zřejmě) proběhne komplex-ní rekodifikace soukromého práva provedená zejménazákonem č. 89/ 2012 Sb., občanský zákoník („NOZ“), jetřeba se podívat do blízké budoucnosti na předpokláda-nou úpravu závazků vzniklých ze sázky a hry.

Není zřejmě překvapením, že NOZ regulaci sázkya hry obsahuje. Tato byla totiž obsažena v upravenépodobě již ve středověkých kodexech Majestas Karoli-na (1355), v patentech císařů Leopolda I. (1715) a Jo-sefa II. (1784), dále pak v ABGB (Všeobecný zákoník

DF_04_12_zlom.p65 19.12.2012, 9:2210

11

Aktuálně


občanský23)) a v modifikované podobě i v tzv. „střed-ním“ občanském zákoníku z roku 1950.24) Proto lzeu tohoto institutu směle hovořit o právní kontinuitě.

Samotná hra a sázka dostály v NOZ obšírnější úpravynež v současném OZ. Již vlastní systematika řazení toho-to institutu je velice zajímavá. Díl 15 (§§ 2756 až 2883NOZ) obsahuje závazky z odvážných smluv. Tudíž senám od účinnosti NOZ dostává pojem „odvážná smlou-va“ mezi zákonem užívané pojmy. § 2756 NOZ totiž pro-klamuje, že pokud závisí podle ujednání stran prospěch,anebo neprospěch alespoň jedné ze smluvních stran nanejisté události, jedná se o smlouvu odvážnou. Výše zmí-něný díl 15 je rozdělen do tří oddílů, přičemž první oddílobsahuje kromě výše zmíněné definice odvážné smlouvyještě ustanovení o neaplikování ustanovení (i) o změněokolností (§§ 1764 až 1766 NOZ) a (ii) neúměrném zkrá-cení (§§ 1793 až 1795 NOZ). Fakticky tudíž obsahujetento díl oddíl o (i) pojištění a (ii) sázce, hře a losu.

Není náhodou, že se ustanovení o pojištění a sázce,hře a losu, dostala do jednoho dílu. Tuto systematikunelze než kvitovat s povděkem, jelikož ukazuje na sku-tečné zamyšlení se a pochopení základních principůa zákonitostí u těchto dvou subkategorií.25) Oproti stá-vajícímu OZ tudíž již pouze v systematickém zařazenímůže být vidět signifikantní krok kupředu. A zaobírá-me-li se úpravou sázky, hry a losu in concreto, nalezne-me další velice sofistikovaná ustanovení ve vztahuk finančním derivátům.

Komplexněji je upravena v NOZ sázka, na los a hruse tyto ustanovení použijí obdobně. Základní rysy stá-vající úpravy, tak jak byly popsány výše, zůstávají bezezměny – jak praví důvodová zpráva: „Základní schémaosnova navrhuje zachovat, avšak přece jen se zároveňnavrhuje je po vzoru některých novějších kodexů (ital-ského, nizozemského, québeckého aj.) poněkud zjem-nit.“26) Proto se nemění její povaha ohledně vymahatel-nosti případného nároku (naturální obligace), viz§ 2874 NOZ. Obdobně je tomu u nemožnosti sjednáníúčinného zajištění (§ 2878 NOZ) a k nemožnosti vy-máhat pohledávku ze zápůjčky nebo úvěru poskytnu-tých vědomě k sázce (§ 2877 NOZ). Pro finanční deri-váty jsou přelomová dvě ustanovení, a to § 2879 NOZa § 2880 NOZ, která stanoví, kdy se ustanovení o hřea sázce nepoužijí, a to tak, že ustanovení o sázce senepoužijí: (i) byla-li v souvislosti s podnikáním stranujednána smlouva o dodávce movité věci tak, že věcnemá být dodána, ale má být zaplacen jen rozdíl mezismluvenou cenou a tržní cenou v době dodání. To pla-tí i tehdy, nebylo-li dodání věci smlouvou přímo vylou-čeno, ale z poměrů, které musí být stranám známy, jezřejmé, že se stranám jedná jen o získání takovéhorozdílu (§ 2879 NOZ); a/nebo (ii) byla-li smlouva uza-vřena na komoditní burze, na regulovaném trhu,v mnohostranném obchodním systému anebo jedná-li

se o smlouvu mezi podnikateli a jejím předmětem jeinvestiční nástroj podle zákona upravujícího podnikánína kapitálovém trhu (§ 2880 NOZ).

Ustanovení § 2879 NOZ jednoznačně cílí na dife-renční obchody, tedy na samotnou podstatu finanč-ních derivátů, a to že se movitá věc (tedy podkladovéaktivum27)) ve výsledku nedodá, pouze se vyrovná roz-díl mezi smluvenou a spotovou (též promptní, aktuál-ní) cenou. Limitující pro použití této úpravy na finanč-ní deriváty by mohlo být aplikování tohoto ustanovenípouze na movité věci, přičemž deriváty mohou mít ja-kožto podkladové aktivum i jiné hodnoty.

Na předešlé ustanovení ovšem navazuje § 2880NOZ, který vylučuje aplikaci ustanovení o sázce nasmlouvy dle místa jejich obchodování (burza, regulova-ný trh etc.), případně dle předmětu smlouvy (investičnínástroj). Toto ustanovení velice vhodně odkazuje nadefinici investičního nástroje dle ZPKT, kde jsou v § 3odst. 1 písm. d) až k) uvedeny finanční deriváty. ZPKTdefinuje v tomto ohledu finanční deriváty dostatečně ši-roce, dokonce i pro futuro, když v § 3 odst. 1 písm. k)ZPKT podchycuje i tzv. inovativní či exotické finančníderiváty28), tedy finanční deriváty, které dosud nejsouznámé, avšak budou zcela jistě naplňovat kritéria tamuvedená (tzn. nástroje, jejichž hodnota se vztahujek majetkovým hodnotám, právům, závazkům, indexůmnebo kvantitativně vyjádřeným ukazatelům, které ne-jsou uvedené v písmenu nikde v ZPKT a které majíznaky jiných derivátových investičních nástrojů).

V obdobném duchu (avšak lakoničtěji) se k výšeuvedenému staví i důvodová zpráva k NOZ, kde je uve-deno, že „se rovněž navrhuje vyloučit aplikaci ustano-vení o sázkách pro diferenční a burzovní obchody“29).

Z výše uvedeného vyplývá, že po rekodifikaci soukro-mého práva by již nemělo být o právní povaze finančníchderivátů větších pochyb. Bude se jednat o inominátnísmlouvy, jejichž podstata bude upravena v § 1746 odst.2 NOZ, ke kterému důvodová zpráva uvádí, že stranámnelze bránit v úpravě vzájemných práv a povinností tak,jak jim to vyhovuje individuálně. Proto se smluvníkůmnebrání uzavřít i smlouvu zákonem výslovně neuprave-nou (nepojmenovanou), ani smísit různé smluvní typy30)

(v zásadě se tak přejímá stávající § 51 OZ a § 269 odst. 2ObchZ). Tudíž z hlediska nové kodifikace je možné nahlí-žet na finanční deriváty jakožto na inominátní smlouvydle § 1746 odst. 2 NOZ, jejichž vynutitelnost cestou stát-ního donucení nemůže být rozporována, jelikož nejsounaturální obligací (nejsou oslabeny o nárok).

Závěr

Shrneme-li výše uvedené, je třeba prvně zvážit, zda-li podle stávající úpravy jsou finanční deriváty z pohle-du soukromého práva inominátními smlouvami dle

DF_04_12_zlom.p65 19.12.2012, 9:2211

12

Aktuálně


§ 51 OZ či § 269 odst. 2 ObchZ. Dle právní teorie, jakje uvedeno výše, však nelze zneužít tohoto institutuk obcházení jinak kogentních ustanovení pojmenova-ných smluv, jelikož by to vedlo k jednání in fraudemlegis. Proto je vždy předtím, než lze prohlásit smlouvuza inominát, třeba důsledně zvážit, je-li možné apliko-vat jiný standardizovaný smluvní typ, který v sobě ob-sahuje kogentní pravidla chování.

Jedním z těchto typů je v hlavě osmnáct občan-ským zákoníkem upravená sázka a hra. Při zkoumánípojmových znaků sázky a hry autoři (nikoli jen oni, vizvýše) došli k závěru, že se tyto shodují s pojmovýmiznaky finančních derivátů, a to zejména z důvodu, žekaždá ze smluvních stran má v okamžiku uzavřenísmlouvy současně naději na výhru stejně jako na ztrátu– a těmito znaky se sázka a hra řadí ke smlouvám od-vážným (aleatorním). Dalším znakem je v zásadě naho-dilost, náhodnost (stochastika) výsledku31).

Z výše uvedeného lze tedy usuzovat, že finanční de-riváty z pohledu stávajícího soukromého práva nejsouinomináty, jak by se mohlo na první pohled zdát, alehrou a sázkou dle OZ. Hra a sázka mají (z důvoduochrany společnosti a koncentrace gamblingu a loteriípod státní dozor dle Zákona o loteriích) speciální posta-vení z hlediska vymáhání nároků z nich vzniklých, jeli-kož zakládají vznik tzv. naturální obligace. Sázka a hratudíž zakládá pouze tzv. naturální práva, tedy práva,která nedisponují nárokem, a jsou proto nevymahatelná.

Předpokládaný stav po rekodifikaci je ovšem dia-metrálně odlišný. Úprava NOZ jednoznačně vyjímá fi-nanční deriváty z ustanovení regulujících sázku a hru.Tudíž práva z nich vzniklá se neoslabují o nárok a jsouponechána standardně vymahatelnými. Dle NOZ bu-dou tedy finanční deriváty z pohledu soukromého prá-va jednoznačně inominátními smlouvami.

Co tedy mimo jiné znamená nová úprava sázkya hry v NOZ pro stávající (stále účinnou) úpravu? Po-rovnáme-li institut sázky a hry v OZ a v NOZ, zjistíme,že jsou v zásadě totožné. Obsahuje-li jeden jistouúpravu (vynětí z působnosti), musí druhý, pakliže tutoúpravu neobsahuje – a contrario – stanovovat opak. Ji-nými slovy, je-li v NOZ stanoveno, že se ustanovenío sázce a hře neuplatní na finanční deriváty, tak pokudtakovéto ustanovení není ve stávajícím OZ, neznamenáto nic jiného, než že se na ustanovení o sázce a hřena finanční deriváty uplatní.

S ohledem na výše uvedené se autoři domnívají,ačkoli vědí, jak je takovýto názor prakticky pro máloko-ho přijatelný, že finanční deriváty dle stávající úpravysoukromého práva zakládají naturální obligaci a jsoutudíž nevynutitelné.

Závěrem je třeba připojit poznámku z praxe. Výšeuvedený článek naráží na novodobý problém práva,a to na rozdílnou dynamiku vývoje ekonomické reality

a právní regulace, kdy ekonomická realita utíká právukaždou minutou. A jelikož za ekonomickou realitoustojí schopné mozky, je zde vždy vícero možností, jakladně subsumovat ekonomické inovace pod starý pláš�práva. Základním nástrojem je zejména teleologický vý-klad příslušných norem, dále pak princip „není soudcebez žalobce“ (nemoiudex sine actore), který se častoaplikuje s ohledem na to, že s finančními deriváty za-cházejí zpravidla profesionálové, kteří si jsou vědomipřípadných nákladů na soudní spory. V tomto konkrét-ním případě finančních derivátů si autoři dovedoupředstavit následující postupy k vyloučení pochybnostía zajištění nároků z finančních derivátů: (i) volbu cizí-ho pro finanční deriváty jednoznačnějšího práva (po-kud by byl dán zahraniční prvek), (ii) sofistikovaně for-mulovanou smlouvu, která by pro různé případy před-vídala sliby odškodnění (anglicky indemnification) ja-kožto samostatný závazek, nebo případně (iii) volbu ar-bitráže, která by aplikovala alternativní postupy (rozho-dování podle zásad spravedlnosti – arsaequi et boni,případně rozhodování jako amiablecompositeur32)).

I přes budoucí právní úpravu v NOZ však i nadáleje a bude otázkou k zamyšlení, zda při posuzování po-vahy vybraných, zejména komoditních derivátů, kterémají za podkladové aktivum základní potraviny, nebu-de nutné, aby v argumentaci byl zohledněn i vyššíprávní (téměř morální) princip zohledňující negativnídopady těchto derivátů na obyvatele některých chu-dých zemí. Tuto otázku by však mohl částečně vyřešitpřípadný zákaz obchodování takovýchto derivátů,o němž se začíná v odborných kruzích diskutovat.

Poznámky:1) Tento text byl zpracován s finanční podporou

a v rámci projektu „Finačně-právní nástroje bojes dluhovou krizí“, SVV č. 264 407/2012, realizované-ho na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.

2) The high-level group on financial supervision in theEU, chaired by Jacques de Larosiér, [online]. [cit. 2012-10-16]. dostupné z: http://ec.europa.eu/internal _mar-ket/finances/docs/de_larosiere_report_en.pdf.

3) Pub.L. 111-203, H.R. 4173. Jedná se o velice vý-značný americký zákon v oblasti dohledu nad ka-pitálovým trhem, který byl značným zásahem doliberální finanční regulace.

4) Návrh nařízení o OTC derivátech, ústředních proti-stranách a registrech obchodních údajů, KOM (2010)484 v konečném znění, 2010/0250 (COD), [online].[cit. 2012-10-16]dostupný z: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri= COM:2010:0484:FIN:CS:PDF. Blíže viz DOLEŽALOVÁ, Daniela. K návrhu no-vého nařízení o OTC derivátech, ústředních protistra-nách a registrech obchodních údajů. Obchodněpráv-ní revue. 4/2012, s. 113.

DF_04_12_zlom.p65 19.12.2012, 9:2212

13

Aktuálně


5) OTC (z angl. „over-the-counter“ = přes pult, přespřepážku), jedná se o finanční deriváty, které ne-jsou obchodovány na oficiálních trzích, podrobnějiviz BAKEŠ, Milan, a kol. Finanční právo. 5., upr.vyd. Praha: C.H. Beck, 2009. s. 437. ISBN 978-80-7400-801-6 (VáZ.).

6) HUSTÁK, Zdeněk, ŠOVAR, Jan, FRANĚK, Michal.Zákon o podnikání na kapitálovém trhu. Komentář.1. vydání, 2012, s. 50 - 59.

7) Je ovšem třeba podotknout, že často jsou samisubjekty, které s finančními deriváty obchodují,pod veřejnoprávním dohledem (např. banky), čímžse dostávají i derivátové obchody pod jistý dozor.

8) Blíže viz HANDLAR, Jiří. Právní režim inominátníhozávazku v občanském a obchodním právu. Právnírozhledy. 2003, č. 4, s. 164.

9) ŠVESTKA, Jiří, SPÁČIL, Jiří, ŠKÁROVÁ, Marta, HUL-MÁK, Milan a kol. Občanský zákoník I, II: komen-tář. 2. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009, s. 1373. Velkékomentáře. ISBN 978-807-4001-086.

10) ŠTENGLOVÁ, Ivana, PLÍVA, Stanislav, TOMSA, Miloša kol.: Obchodní zákoník. Komentář. 13. vydání.Praha : C. H. Beck, 2010, s. 918.

11) Citováno tamtéž. Citace vychází z rozhodnutí Nej-vyššího soudu České republiky 22 Cdo 522/2001ze dne 04.09.2002.

12) K obcházení zákona ve finančním právu viz KO-HAJDA, Michael. Zneužití práva v aktuálním čes-kém daňovém právu a judikatuře. In: Boháč, Ra-dim, et alii: Aktuální otázky financí a finančníhopráva z hlediska fiskální a monetární podpory hos-podářského růstu v zemích střední a východní Ev-ropy v roce 2010. Soubor odborných statí z IX.mezinárodní vědecké konference. Praha: Naklada-telství Leges, 2010. 888 s. s. 302 - 305. K obecné-mu principu obcházení zákona viz například nálezÚstavního soudu ČR ze dne 1. dubna 2003, sp.zn. II. ÚS 119/01, citován též in ELIÁŠ, Karel. etkol. Občanský zákoník. Velký akademický komen-tář. 1. svazek. § 1-487. Praha: Linde Praha, a.s.,2008, s. 257.

13) JÍLEK, Josef. Finanční a komoditní deriváty. 1. vyd.Praha: GradaPublishing, 2002, s. 17. ISBN 80-247-0342-4.

14) DVOŘÁK, Tomáš. K některým otázkám právníúpravy sázky a hry s přihlédnutím k principu dob-rých mravů, Právník, 1/2001, s. 60.

15) ŠVESTKA, Jiří, SPÁČIL, Jiří, ŠKÁROVÁ, Marta, HUL-MÁK, Milan a kol. Občanský zákoník I, II: komen-tář. 2. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009, s. 2353, Velkékomentáře. ISBN 978-807-4001-086.

16) REINER, Günter. Derivative Finanzinstrumente imRecht. 1. Aufl. Baden-Baden: Nomos-Verl.-Ges,2002, s. 29. ISBN 37-890-7855-7.

17) BĚLOVSKÝ, Petr. Vlastnictví plodů v římském prá-vu. Právní rozhledy. 8/2003, s. 396.

18) NESNÍDAL, Jiří. Soudní nevymahatelnost výhry zesázek a her, Ekonom, 1997/13, s. 63.

19) KRAMÁŘ, Květoslav a Aleš HUŠAK. Herní právo. Pl-zeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk,s. 22 – 24, ISBN 80-868-9880-6.

20) FIALA, Josef in HENDRYCH, Dušan. Právnický slov-ník. 3., podstatně rozš. vyd. V Praze: C.H. Beck,2009, s. 971, Beckovy odborné slovníky. ISBN 978-80-7400-059-1 (VáZ.).

21) „Obecně se jedná o závazek, kterému chybí vynuti-telnost cestou státního donucení. Právu v takovémzávazku chybí nárok“, viz HURDÍK, Jan in HEN-DRYCH, Dušan. Právnický slovník. 3., podstatněrozš. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2009, s. 487, Becko-vy odborné slovníky. ISBN 978-80-7400-059-1(VáZ.).

22) ŠVESTKA, Jiří, SPÁČIL, Jiří, ŠKÁROVÁ, Marta, HUL-MÁK, Milan a kol. Občanský zákoník I, II: komen-tář. 2. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009, s. 2353 - 2354Velké komentáře. ISBN 978-807-4001-086.

23) Německy Allgemeines bürgerliches Gesetzbuch fürdie gesammten Deutschen Erbländer der Öster-reichischen Monarchie, proto zkratka ABGB.

24) KRAMAěŘ, Květoslav a Aleš HUŠAěK. Herniě prá-vo. Plzeň: Vydavatelstvíě a nakladatelstvíě Aleš Če-něk, s. 15-20, ISBN 80-868-9880-6.

25) Finanční deriváty mají velice blízko pojištění, jsou-livyužívány pro tzv. hedging (snížení rizika) a ne prospekulaci. Jedním ze základních rozdílů je fakt, žese riziko při hedgingu nerozkládá (tak jak je tomuu pojištění), ale přenáší. Jsou zde i další rozdíly: (i)obchodování s finančními deriváty nepodléhá re-gulaci pojiš�ovnictví nebo (ii) u pojištění se lze po-jistit pouze proti rizikům, kterým je subjekt vysta-ven, nelze se pojistit proti škodné události třetíosoby, což u některých finančních derivátů lze.

26) Důvodová zpráva k novému občanskému zákoní-ku, 2011, komentář k § 2843 až 2853. Pozn. číslaparagrafů v důvodové zprávě a čísla paragrafův konečné podobě platného zákona se liší, jelikoždůvodová zpráva vznikala dříve předtím, než do-cházelo k legislativním změnám na půdě poslanec-ké sněmovny.

27) Neboli bazický případně podkladový instrument;anglicky též underlying asset, v případě, že je pod-kladovým aktivem cenný papír, používá anglickáterminologie spojení underlying security.

28) HUSTÁK, Zdeněk, ŠOVAR, Jan, FRANĚK, Michal.Zákon o podnikání na kapitálovém trhu. Komentář.1. vydání, 2012, s. 57.

29) Důvodová zpráva k novému občanskému zákoní-ku, 2011, komentář k § 2873 až 2883.

DF_04_12_zlom.p65 19.12.2012, 9:2213

14

Mimořádně


30) Důvodová zpráva k novému občanskému zákoní-ku, 2011, komentář k § 1746.

31) Zde by šlo oponovat, že podkladové aktivum senemusí chovat nahodile, ovšem je-li komplexní sys-tém závislý na velkém množství proměnných, stá-vají se klasické metody a postupy neefektivnímia nastupuje náhodnost, blíže viz REINER, Günter.Derivative Finanz instrumenteim Recht. 1. Aufl.Baden-Baden: Nomos-Verl.-Ges, 2002, s. 29. ISBN37-890-7855-7.

32) LISSE, Luděk. Rozhodování rozhodce (nejen) podlezásad spravedlnosti. Obchodněprávní revue.7/2011, s. 218.

Mgr. Kamil Staněk,JUDr. Michael Kohajda, Ph.D.

Římské právo jako základsoučasného práva – mýtya realita

Právní dějiny lidstva jsou plné jevů, jednotlivých in-stitutů a dokonce i právních systémů, které svého časuvýznamným způsobem ovlivnily jeho vývoj. Mnohéz nich, přes svůj nesporný dobový význam, jsou již jenpamátníky dávno minulého úsilí, jsou pouze předmě-tem zkoumání úzkého okruhu odborníků a jejich do-pad na současnost je minimální. Mezi fenomény ev-ropského právního systému, a nakonec nejen jeho, pa-tří bezesporu římské právo. Pokusme se najít odpově�na otázku, zda se i ono řadí k těm, které již zavál ná-nos prachu staletí, nebo snad má co říci i dnešní době.

Odpově� není a ani nemůže být jednoznačná, jižjen proto, že neexistuje a také neexistovala jedna jedi-ná podoba římského práva.

Řekne-li se „římské právo“, přikládá mu dnes každýponěkud jiný význam. Obecně si pod ním patrně kaž-dý vybaví právní řád zrozený a existující v období sta-rověké Římské říše. Studenti právnických fakult si hosamozřejmě vybaví jako pedagogický obor, tato jeho

MIMOŘÁDNĚ

podoba, ostatně stejně jako i jiné, je však poněkudzkreslená. Jak napovídá jeho název „Římské právoa základy novodobého práva soukromého“ je v pod-statě omezen pouze a výlučně na problematiku sou-kromého práva. I tak je jeho název poněkud zavádějící,protože předmětem výuky není římské soukromé právojako celek, netraktuje se tedy historicky a vývoj jednot-livých institutů není probírán chronologicky, ale stu-dentům se z praktických důvodů předkládá pouze ja-kýsi jeho výtah – tres� toho nejlepšího a nejužitečnější-ho pro dnešní dobu.

Jiný má s římským právem spojenu představu o ja-kémsi dokonalém až ideálním právním řádu, který bylvždy plně funkční, s hluboce propracovanými institu-ty, které byly navíc logicky skloubeny v bezvadný ce-lek. Nicméně se jedná o právo již mrtvé, plné dávnopřeživších se institutů, i když ve svém souhrnu se jed-ná o měřítko kvality a jako ratio maius mají principya zásady, které vytvořili římští právníci vlastně povahupráva přirozeného ve významu práva dokonalého a vy-soce spravedlivého.

Jindy se s římským právem, a není to až tak řídkýjev, setkáváme na stránkách denního tisku nebo v úst-ních projevech v médiích. Tato jeho podoba je všaknejvíce zkreslující. Různé zásady a principy tohotoprávního řádu, nebo i výroky římských juristů, jsou to-tiž podávány nejen bez hlubší, ale často bez jakékoliznalosti věci a jsou využívány k ryze utilitárním cílům– dodat váhu vlastním argumentům, nebo dokonce iumlčet protivníka v diskusi.

Konečně se jedná také o vysoce sofistikovanouvědní disciplinu, využívající mimo jiné poznatků celéřady dalších oborů, jako jsou nejen poznatky týkající selatiny a starořečtiny, o obecné historii starověku, aletaké například papyrologie, numismatiky či epigrafiky.Ostatně tato jeho podoba je relativně nejmladší, zrodilase teprve v 19. století poté, co římské právo přestaloplnit úlohu platného práva.

Různé podoby římského práva ale nevyplývají pou-ze z profesního zaměření subjektů, ale také z toho, žetento právní řád prošel nesmírně dlouhým a zároveňi komplikovaným vývojem. Dokonce lze s jistou nad-sázkou říci, že římské právo vždy žilo a žije dodnesněkolik paralelních životů. A těch má opravdu mnoho.Jeho zánik neznamenal pád Západořímské říše, vždy�v její východní polovině nejenže, by� v modifikovanépodobě, platilo ještě dalších tisíc let, ale právě zde bylyvytvořeny nejslavnější sbírky římského práva – proslulýCorpus iuris civilis císaře Iustiniana. Ostatně římsképrávo v důsledku principu personality práva platilotaké v oblastech bývalých provincií na Západě a do-konce byly pro původní („římské“) obyvatelstvo vypra-covány zvláštní zákoníky zvané Leges romanae barba-rorum. Římské právo neumlčela ani bulla Super specu-

DF_04_12_zlom.p65 19.12.2012, 9:2214

15

Mimořádně


lam papeže Honoria III., kterou bylo roku 1219 zaká-záno na pařížské universitě vyučovat římské právo, abyse neubíral prostor právu kanonickému. Rozhodnutí dojisté míry „pozoruhodné“, nebo� právě ve středověkutvořilo římské právo, spolu s právem kanonickým, tzv.učená práva a sentence ecclesia vivit lege romana (cír-kev žije římským právem) nebyla jen prázdným prohlá-šením, protože právě křes�anská církev převzala úpra-vu manželského práva, jak byla vypracována v prvnípolovině 6. století n. l. za císaře Iustiniana a nadtoa především používala až do vypracování nového ko-dexu na počátku 20. století, římský proces v jeho závě-rečné – poklasické – podobě.

Zdálo by se, že konec římského práva v rámci habs-burské monarchie bude znamenat vydání ABGB v roce1811.Touto kodifikací bylo proklamováno definitivníukončení subsidiární platnosti římského zavedenév roce 1640 Deklaratoriemi a Novellami k Obnovené-mu zemskému zřízení. Římské právo jako takové sicepřestalo být platným, ale protože právě Všeobecný ob-čanský zákoník z římského práva vycházel, zrodilo seřímské právo, jako bájný pták fénix z vlastního popelaa stalo se propedeutickou pedagogickou disciplínoua zároveň také vědním oborem per se, kterým je ostat-ně dodnes. Umístění římského práva na černou listinupo roce 1948 pak bylo vlastně jen krátkou epizodou,alespoň z perspektivy jeho existence.

Jaké tedy vlastně římské právo dnes je a je vůbecopodstatněné hovořit o současnosti římského práva,o tom, že by dnes nepředstavovalo pouze relikt minu-lých dob, jakkoli pro současnost zajímavý a inspirující?Žije římské právo i dnes skutečně plnohodnotný životnebo jen přežívá ve výše zmíněných formách a v čempřípadně spočívá jeho význam pro současnou dobu?

Vždy se říká, že je římské právo východiskem konti-nentální evropské právní kultury i celého jeho systémusoukromého práva. Tato nesporná skutečnost se kon-krétně projevuje hned v několika aspektech, přičemžse často zapomíná, že římské právo bylo po dlouhoudobu právem platným. V našem právním prostředí sejedná nejen o již zmíněné doplňky k Obnovenémuzemskému zřízení, ale také další prameny. Již předtímse dostalo „Právům městským království českého“ Pav-la Kristiána Koldína plných římského práva, a to nejensoukromého, ale překvapivě i trestního, závaznosti zá-kona. Není také bez zajímavosti, že zákoníky císaře Ius-tiniana měli mít například povinně k dispozici při svémrozhodování radové apelačního soudu.

Římské právo bylo dokonce právem přímo, tedy pri-márně, platným i ve středověku. Stalo se tak v Němec-ku, když císař Maxmilián vydal roku 1495 Řád říšskéhokomorního soudu, podle něhož nebylo nutné ustano-vení římského práva, na rozdíl od práv místních – ně-meckých – dokazovat. Daleko recentnějším případem

sahajícím až do téměř nedávné doby je pak osud nej-známějších zákoníků římského práva – justinánskýchsbírek. Ty byly na přelomu 9. a 10. století přepracová-ny a shrnuty do nového zákoníku zvaného „Královskéknihy“ (Basiliky). Z nich pak roku 1345 pořídil soluň-ský soudce Hermenepoulos výtah v rozsahu pouhéjedné desetiny původního textu – Hexabiblos o šestiknihách. Ten pak byl v Řecku používán, s intermezzemněmecké okupace, až do roku 1946, kdy byl nahrazenmoderním občanským zákoníkem.

Překvapivě je římské právo platné i dnes. V Andořea v San Marinu se totiž používá ta jeho podoba, kte-rou mu daly pojednání středověkých italských komen-tátorů. V Jihoafrické republice pak existuje právní sys-tém označovaný jako Roman-Dutch Law (Římsko-ho-landské právo). Holandští kolonisté nejjižnějšího cípuAfriky se řídili právem své domoviny a Holandsko bylovždy, a je dodnes, jednou z bašt římského práva, úplnějistě postačí připomenout si holandskou školu elegant-ní jurisprudence, nebo skutečnost, že neoficiální hla-vou celosvětové organizace právních romanistů je rov-něž Holan�an, profesor Hans Ankum. To je důvod,proč je dodnes přípustné argumentovat na soudechtéto africké země římským právem, respektive komentá-ři zejména k Digestům, které byly zpracovány starýmiholandskými znalci římského práva. Může tak dojítk téměř neuvěřitelné situaci, kdy se ještě i dnes pracujes normou starou 2500 let. Digesta totiž obsahují celouřadu komentářů k nejstaršímu zachycení římského prá-va z roku 450 př. n. l – k Zákoníku dvanácti desek.

Když v 19. století vznikaly velké soukromoprávníkodifikace, vycházeli jejich autoři z římského práva.Důvodem byla nejen snaha zachovat kontinuitu s pře-dešlým vývojem, stejně jako to, že se s ním relativněpodrobně seznámili za svých studií. Především všakřímskoprávní texty nabízely řešení téměř všech mysli-telných právních vztahů a zároveň, i když je to s ohle-dem na kazuistický charakter římské jurisprudencemožná s podivem, také celou řadu definic, nebo mož-ná spíše vymezení základních právních institutů. Tutoskutečnost nelze přičíst, i když by to jistě bylo pro řím-ské právníky nesmírně lichotivě, jejich genialitě, aletomu, že byli prvními, kteří takovéto věci zformulovali,respektive jejich vymezení jsou nejstarší dochovaná.Nelze jim však zároveň upírat schopnost stručně vyjád-řit i komplikované právní vztahy.

Římskoprávní sentence dokonce někdy připomínajíkaligrafické verše japonských nebo čínských básníků,jsou jakousi právní poezií. Vždy� co může být elegant-nějším zachycením samotné podstaty právu, než výrokIuventia Celsaius estarsboni et aequi (právo je uměnímdobrého a spravedlivého), nebo prior tempore, potioriure (dřívější v čase, silnější v právu), či superficies solocedit překládaná jako povrch ustupuje pozemku (do-

DF_04_12_zlom.p65 19.12.2012, 9:2215

16

Mimořádně


slova však povrch připadá pozemku), což ani nepotře-buje dalšího komentáře, abychom uvedli jen několikmálo příkladů. Jsou to navíc nejen zásady stručně vyjá-dřené, ale také dodnes citované a platné.

Římské právo se tak stalo základem nejen „našeho“Všeobecného občanského zákoníku, ale dalších kodifi-kací soukromého práva vytvořených v průběhu19. století, jako je francouzský Code civil, německý Ob-čanský zákoník, zákoník italský či švýcarský, kteréz části, by� s mnoha změnami, platí dodnes, nebo bylysice nahrazeny novými soukromoprávními kodexy, alevycházejících ze stejných římskoprávních kořenů. Práv-ní řád antického Říma je tak inspiračním východiskemtaké dnešního evropského soukromého práva, ale ne-jen jeho. Prostřednictvím těchto velkých kodifikací seřímské právo rozšířilo daleko za hranice Evropy, nebo�posloužily jako vzory při vypracovávání moderních zá-koníků občanského práva doslova na celém světě.S římským právem se tak setkáváme nejen v Americe,a to nejen Jižní. Napoleonský občanský zákoník se sestal nadto základem pro právo v oblastech, které kdysiFrancie ovládala jako je Louisiana či kanadská provin-cie Québec, ale také v tak exotických destinacích jakoje Japonsko nebo Čína.

S římským právem se tedy setká každý, kdo otevřejakýkoli moderní občanský zákoník. Nejen proto, ženěkteré instituty ani jinak, než tak učinili římští právníci,vyjádřit nelze – vždy� jak jinak charakterizovat kupnísmlouvu, než jako výměnu věci za peníze, ale ještětaké z jiného důvodu. Jedná se přitom o jakýsi nepřímýodraz římského práva vytvořený pomocí několika zrca-del. V úvodu každého soukromoprávního kodexu totižnalezneme obecná ustanovení – tzv. obecné nauky,jak se jim také říká. Jejich základ vypracovali němečtípandektisté v 19. století. Nejednalo se však o nic nové-ho, ale k tomuto účelu posloužily římskoprávní textya zobecnění případů v nich obsažených. Římskoprávní-ho původu jsou tedy vlastně základy celé dnešní nau-ky o platnosti/neplatnosti právních jednání, i když onisami tento termín nevytvořili, včetně takových „drob-ností“ (a to včetně jejich názvů) jako je konvalidacenebo konverze právního jednání. V římském právutaké tkví například kořeny dnešní nauky o zavinění,které se odvozují již od lex Aquilia de damno (Aquilio-vě zákonu o škodě) přijatém v roce 286 př. n. l. a nani navazující tvůrčí interpretaci římských juristů.

Římské právo se tedy, jak již bylo řečeno, promítaloa dodnes promítá zejména v rámci kontinentálníhoprávního systému do norem soukromého práva a ob-čanského zvláště. Nejedná se přitom pouze a výluč-ně o kodexy 19. a z počátku 20. století, ale za „řím-skoprávní“ je prohlašována také nejčerstvější kodifika-ce soukromého práva u nás. Vazba římského práva naobčanské právo však samozřejmě není nic nového

a právní konstrukce, které spatřily světlo světa ve staro-věkém Římě, byly součástí soukromého práva takév relativně nedávných dobách, kdy bylo římské právona černé listině. Spojitost římského práva s novým ob-čanským zákoníkem je však intenzivnější, než tomubylo dříve. Otázkou však je, o jaké římské právo se jed-ná. Takto položená otázka se může na první pohledsice zdát zcela absurdní, ale římské právo mělo a mádodnes v důsledku dlouhého historického vývoje mno-ho podob. Nejedná se přitom jen o vývojové fáze to-hoto právního řádu ve starověku, ale v našem případěpředevším o jeho proměny v následujících stoletích.Jaký tedy nový občanský zákoník z hlediska římskéhopráva je, je „klasicky“ římskoprávní, nebo se inspirovalněkterou z podob, které na sebe římské právo vzalov pozdějším vývoji?

Vzhledem k tomu, jaké byly inspirační zdroje přijeho tvorbě, a pochopitelně se jednalo o velké evrop-ské kodifikace, jako je například ABGB, BGB, zákoníkšvýcarský nebo československé meziválečné pokusyo rekodifikování občanského práva, se o ono klasickéřímské právo nejedná. Nicméně všechny tyto předlohyz římského práva vycházely a byly jím ovlivněny. Ne-jedná se však o římskoprávní kodifikace v pravém slo-va smyslu, ale recipováno bylo právo pandektní. Novýobčanský zákoník je tedy spíše než římskoprávní post-pandektním kodexem.

Podívejme se nyní na tuto normu z hlediska řím-ského práva v jeho ryzí podobě, zda přece jen z něhoněco neobsahuje, a zároveň také, zda se v některýchohledech od římského práva zcela neodchyluje.

Na první výraznou stopu narazíme hned v § 10,kde se praví, že pokud rozhodnutí případu nestačíaplikace výslovného ani nejbližšího ustanovení „posou-dí se právní případ podle principů spravedlnosti a zá-sad, na nichž spočívá tento zákon, tak aby se dospělose zřetelem k zvyklostem soukromého života a s při-hlédnutím k stavu právní nauky i ustálené rozhodovacípraxi k dobrému uspořádání práv a povinností.“ Ná-padně připomíná reakci císařské moci na neuspokoji-vou až katastrofální situaci, která panovala v Římskéříši za dominátu. Citační zákon z roku 426 n. l., kterýpro soudce zavedl povinnost řídit se názory obsaže-ných ve spisech pěti právníků, však nejen na rozdíl oduvedené úpravy jednoznačně stanovil, o jaký pramenprávní nauky se konkrétně jedná, ale především takéstanovil interpretační pravidla pro případ, že by autori-ty neshodly.

Zajímavý institut římského práva nalezneme hnedv jednom z následujících ustanovení a stojí za to § 13ocitovat: „Každý, kdo se domáhá právní ochrany,může důvodně očekávat, že jeho právní případ buderozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který jižbyl rozhodnut a který se s jeho právním případem sho-

DF_04_12_zlom.p65 19.12.2012, 9:2216

17

Mimořádně


duje v podstatných znacích; byl-li právní případ roz-hodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochra-ny, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této od-chylky.“ Jsou zde totiž přímo uzákoněna proslulá řím-ská exempla– doslova příklady, tedy dříve vydané roz-sudky. Jinak snad totiž ani nelze ono „důvodné očeká-vání“, že případy shodující se v podstatných znacích,budou rozhodovány obdobně, charakterizovat. Rozdílovšem spočívá v tom, že zatímco v pojetí nového ob-čanského zákoníku jsou rozhodnutí učiněná ve shoděs předchozími žádoucí, pokud se ovšem shodujív podstatných znacích případu, římské právo tuto pra-xi příliš nevítalo, nebo� často vedla k mechanickémuposuzování případů. Tuto skutečnost zcela jednoznač-ně vyjádřil císař Iustinianus takto: non exemplis, sed le-gibus iudicandum est (rozsudek se má vydávat na zá-kladě zákona a nikoli dřívějšího rozhodnutí – C. I. 7,45, 13).

Pozoruhodný návrat ke kořenům římského právapak zaznamenáváme v § 14. Ten totiž přímo uzákoňu-je svépomoc. Ta je zde zmíněna nejen v podobě nutnéobrany, ale přímo jako nástroj domáhání se svého prá-va a omezena je pouze dvěma okolnostmi, jednak sub-jektivním pocitem, že by zásah veřejné moci přišelpozdě, a pak povinností obrátit se neprodleně na or-gán veřejné moci. Jedná se o institut, který předcházelvzniku soudního řízení a který se v římském právuudržel relativně velmi dlouho, a to nejen v jeho „regu-lované“ podobě jako je například zadržovací právo,kterému je ostatně věnován v novém kodexu celý od-díl (§§ 1395nn.), ale sloužilo až přímo k vymáhání ná-roků. Definitivní konec mu učinilo až rozhodnutí císařeMarka Aurelia zvané podle něho decretum divi Marci,kterým bylo stanoveno, že pokud někdo použije své-pomoci za účelem vymožení svého nároku, nejenžeby mohl být v případě použití násilí trestně odpovědný,ale navždy by zároveň ztratil možnost se svého právadomáhat soudní cestou.

Různých stop římského práva nalezneme v tomtozákoníku skutečně celou řadu. Jedním ze zvláštníchinstitutů právního řádu antického Říma bylo tzv. iuspostliminii neboli „právo návratu“. Jeho podstatoubylo, že pokud se válečný zajatec vrátil zpět na úze-mí Římské říše, vstupoval zpět do svého předchozíhoprávního postavení. Obnovovala se mu však pouzepráva a netýkalo se to tedy faktických stavů, jak je vy-mezovalo římské právo – tedy manželství a držby.V § 76 se setkáváme s něčím obdobným, nebo� v pří-padě, když se prokáže, že prohlášený za mrtvého žije(a dodejme, že upadnutí do válečného zajetí bylov antice spojeno se ztrátou svobody a mělo tedy zadůsledek jakousi právní smrt) se k němu sice nepřihlí-ží, avšak manželství a registrované partnerství obno-veno nebude.

Poněkud posunuté římskoprávní hledisko je spojenos právním režimem lidského těla. V § 496 se sice doslovaříká, že „Lidské tělo ani jeho části, třebaže byly od tělaodděleny, nejsou věcí,“ avšak jiné ustanovení (§ 112) sta-noví z této zásady celou řadu výjimek. Část těla totižpodle něho lze přenechat jiné osobě, jestliže tak jednakstanoví jiný právní předpis a kromě toho ty části těla, kte-ré se samy obnovují a lze je odejmout bez znecitlivěníjsou považovány za movité věci a plně obchodovatelné.Z dikce tohoto ustanovení lze pak vyvodit, že by takv prvním uvedeném případě za úplatu patrně být nemělo.

Jednoznačný návrat k principům římského právaznamená znovuuvedení již zmíněné zásady superficiessolo cedit do našeho soukromého práva, která je za-kotvena hned na několika místech. Její základní vy-mezení nalezneme v § 506: „Součástí pozemku jeprostor nad povrchem i pod povrchem, stavby zřízenéna pozemku a jiná zařízení (dále jen „stavba“) s výjim-kou staveb dočasných, včetně toho, co je zapuštěnov pozemku nebo upevněno ve zdech.“ Hned v násle-dujícím ustanovení se pak říká, že „součástí pozemkuje rostlinstvo na něm vzešlé“ a § 1084 pak stanoví, žepokud někdo postaví stavbu na cizím pozemku, stanese jejím vlastníkem ten, komu patří pozemek.

Není to však v rámci vymezení věcí jako objektůprávních vztahů jediný případ, kdy se setkáme s řím-skoprávní konstrukcí. Jedná se nejen o vymezení nemo-vitých věcí jako těch, které nelze přenést z místa namísto bez porušení jejich podstaty (§ 498 odst. 1), alestejně tak i o charakteristiku věcí hromadných (§ 501).

Podíváme-li se pak na § 1088 odst. 1), připadámesi, jako kdybychom četli Digesta: „Při osetí pozemkucizím semenem nebo osázení cizími rostlinami náležívlastníku pozemku, co takto přibude; rostliny mu všaknáleží až poté, co zapustí kořeny.“ Jinde text zákoníkunápadně připomíná dikci učebnic římského práva, tutopodobnost nalezneme například v ustanovení o příslu-šenství (§ 510), které uvádí, že příslušenství je vedlejšívěcí vlastníka určená k trvalému užívání spolu s hlavnívěcí a také, že se má za to, že právní jednání týkajícíse věci vlastní se vztahují rovněž na příslušenství.

Úprava věcných práv je ostatně římského práva do-slova plná. Jako jeden z mnoha dalších příkladů uve�-me alespoň možnost vlastníka následovat svou věc(§ 1014 a jeho ustanovení o následování roje včel).Jedním, ovšem pouze na první pohled, z nejvýrazněj-ších návratů k římskému právu je úprava držby. Nejen-že je tomuto fenoménu věnován velký prostor, aleopět se zde setkáváme s některými římskoprávnímikonstrukcemi, zároveň však dochází k výrazným posu-nům směrem od pojetí držby, jak ji rozpracovali římštíprávníci. Jistě největší odchylkou je, že předmětem drž-by nejsou věci, ale pouze práva. Také římské právo sicezná pojem possessio iuris nebo spíše quasi possessio,

DF_04_12_zlom.p65 19.12.2012, 9:2217

18

Mimořádně


avšak jedná se o případy faktického výkonu některýchvěcných práv (s výjimkou vlastnictví!) a tento institutbyl zaveden proto, aby mohla být oprávněnému po-skytnuta interdiktní ochrana. U držby se navíc setkává-me s jistou konstrukcí, která by mohla navozovat, že jepřevzata z římského práva. Jedná se o stanovení, jakádržba je „v pořádku.“ Vymezeno to je v §§ 991 –993, kde jsou stanoveny tři podmínky. Musí se jednato držbu řádnou (založenou na platném právním důvo-du), poctivou (držitel musí být vnitřně přesvědčen, žetakovéto právo náleží) a pravou (držba nebyla získánasvémocně, potajmu, lstí nebo výprosou). Zejména po-slední uvedená podmínka vzdáleně připomíná tu sku-tečnost, že římské právo nechránilo držbu nabytouviclamprecario, tedy násilím, potajmu nebo výpro-sou.Pokud však pod svémocným získáním držby nenízahrnuto také použití násilí, pak by v uvedeném výčtuchyběla právě nejhorší možná forma získání držby.

S držbou je neodmyslitelně spjato nabytí vlastnické-ho práva pomocí vydržení. Právě v tomto ohledu jev podstatě převzata právní úprava tak, jak znalo římsképrávo. Mezi podmínkami vydržení uvedenými v § 1090však podle mého chybí res habilis (věc způsobilák vydržení). Římské právo totiž vylučovalo, aby některévěci byly vůbec vydrženy. Byl to například mezní pruhmezi pozemky (confinium), ale především věci vylouče-né z právního obchodu mezi které se řadily napříkladhroby nebo věci patřící státu, stejně jako věci, jež bylyukradeny. Ve své podstatě to tedy může znamenat, žeke kradeným věcem lze po uplynutí příslušné doby, kte-rá je jinak převzata z justiniánského práva a u movitostíse jedná o tři roky a u nemovitostí o deset let (§ 1091)nabýt vlastnické právo. Mezi podmínkami vydržení jetotiž pouze pravost držby a již se nevyžaduje, aby vydr-žitel nabyl držbu na základě platného právního důvodu,ani jeho přesvědčení o tom, že neškodí druhému.

Vzácnou shodu s římským právem, ovšem až najednu výjimku, představuje úprava problematiky slu-žebností. Onou odchylkou je, že služebnost cesty jechápána jako úplatný vztah (§§ 1029 – 1030). Jednot-livé služebnosti, a to jak pozemkové, tak i osobní do-slova kopírují římskoprávní úpravu, a to včetně jejichkazuistického výčtu (§§ 1267nn.) a tak se zde napří-klad setkáme se služebností okapu, svodu deš�ovévody, cesty i stezky. Dokonce zde nalezneme také prá-vo pastvy a průhonu dobytku, pak by ale snad bylomožné očekávat také existenci osobní služebnosti zva-nou operae– užívání síly cizího zvířete, nebo� u po-zemkovým s takovýmito předměty běžně počítá.

V rámci úpravy dědického práva se na jedné straněopět jedná o evidentní návrat k římskému právu. Nejenproto, že je v novém občanském zákoníku upravendovětek k závěti (codicilllum– § 1498), ale také privile-gované závěti (§§ 1542nn.), nebo náhradnictví (§§

1547nn.). Především se však jedná o institut odkazů(§§ 1594nn.) včetně prelegátu (§ 1596). Na druhéstraně je prolomen římskoprávní princip semel heressemper heres (jednou dědic navždy dědic) tím, že jemožné připojit k závěti rozvazovací podmínku(§ 1563). V novém občanském zákoníku se objevujetaké institut dědické smlouvy (§ 1582), který jev zásadním rozporu s pojetím testovací svobody a svo-bodnou možností rozhodnout o svém majetku pro pří-pad smrti až do poslední chvíle života zůstavitele,i když jistě omezenou právy nepominutelných dědiců.Vůbec lze obecně říci, že i když v rámci dědickéhopráva nalezneme významné stopy římského práva, vesvé obecné rovině je mu vlastně velmi vzdáleno.

Nelze se nezmínit rovněž o úloze římského práva přiúpravě závazků. Například u úpravy kupní smlouvy na-lezneme celou řadu připojených dohod, které znalo jižřímské právo. Je to například výhrada zpětné koupě(§ 2135nn.), výhrada zpětného prodeje (§ 2139), před-kupní právo (§ 2140nn.), koupě na zkoušku (§§ 2150n.)nebo výhrada lepšího kupce (§ 2152nn.). Ke společenskésmlouvě je pak připojena úprava tzv. „lví společnosti“(societas leonina - § 2728) zabraňující, aby byl některý zespolečníků vyloučen z případného zisku a podílel se pou-ze na ztrátách. V § 2937 se setkáme s proslulými žaloba-mi z kvazikontraktů, kdy odpovědnost za škodu způsobe-nou vyhozenými nebo spadlými předměty nese v případě,kdy nelze zjistit pachatele činu, vlastník nemovitosti.V podstatě se jedná o zjednodušenou podobu dvou ža-lob: actio de effusis et deiectis (o škodě způsobené vyho-zenými a vylitými věcmi) a actio de posito vel suspenso(o škodě hrozící z věcí postavených nebo zavěšených).Zároveň jsou však zde některé přímé rozpory s římskýmprávem, jako je zejména možnost braní úroků z úroku(§ 1806), které římské právo nepřipouštělo a vůbec zdeneexistuje kategorie reálných kontraktů, tedy smluv vzni-kajících teprve v okamžiku předání věci.

V občanském zákoníku nalezneme také celou řaduřímskoprávních principů a zásad, není to přitom jen jižněkolikrát uvedená vztahující se k dominanci vlastníkanemovitosti, ale i další. Maximu qoud partus tot gra-dus (kolik porodů tolik stupňů) je obsažena v § 773vysvětlující příbuzenské vztahy. V této souvislosti jevšak třeba uvést, že klasická konstrukce vyvratitelnédomněnky otcovství byla převzata jen z poloviny. Zaotce dítěte je totiž považován manžel jeho matky, po-kud se dítě narodilo v době od uzavření manželství(a tedy nikoli od 180 dne od jeho vzniku) do třístéhodne po zániku manželství (§ 776). Zároveň se všakv této souvislosti objevuje ještě jeden rozhodující ter-mín a to je sto šedesátý den od vzniku manželství(§ 786), a to v souvislosti s možností popření otcov-ství. Jiný princip římského práva – tres faciun tcollegi-um- zavedený již císařem Augustem roku 21 př. n. l.

DF_04_12_zlom.p65 19.12.2012, 9:2218

19

Problémy, analýzy


zákonem o spolcích (lex Iulia de collegiis) je pak vzta-žen na zakládání spolků, kdy je k jeho založení vyža-dován minimální počet tří členů (§ 214).

Významnou spojnici s římským právem pak v rámcinového soukromoprávního kodexu představuje použí-vaná terminologie. Nejedná se samozřejmě o to, že bybyly používány latinské termíny pro označení někte-rých institutů, ale o návrat k české terminologii, kteráje v rámci výuky římského práva i odborné literatuřepoužívána a která byla zavedena zakladatelem modernínauky o římském právu prof. Leopoldem Heyrovskýmjiž ve druhé polovině 19. století., kdy se jako ordinářtohoto oboru na právnické fakultě nově zřízené českéKarlo-Ferdinandovy university musel vyrovnat s úkolemnapsat učebnici římského práva v češtině. Na prvnímmístě to je jistě opuštění termínu „právní úkon“ a jehonahrazení „právním jednáním“ (§§ 545nn.), ale taképoužití označení „zápůjčka“ (§§ 2390nn.) pro půjčenízastupitelných věcí a „výpůjčka“(§§ 2193nn.), která jevšak konstruována jako půjčení nezuživatelných věcía nikoli věcí individuálně určených, jak je tomu v řím-ském právu. Jiným příkladem pak může být osoba „řád-ného hospodáře“ (např. § 454, 1058, 1397 a další).

Letmo byly v předchozím textu zmíněny některéshody či podobnosti právní úpravy obsažené v novémobčanském zákoníku. Nebyl a to, a ani nemohl být, zce-la vyčerpávající výčet, nebo� jich v textu tohoto zákoní-ku existuje ještě celá další řada, jako je například konver-ze právního jednání (§ 575), konstrukce podmínek –condiciones (§ 549) nebo plodů (§ 491). V tomto záko-níku se dokonce vyskytuje také actio aquae pluviaearcendae(§ 1019) umožňující vlastníkovi níže položené-ho pozemku bránit se proti zabránění přirozeného sté-kání vody z pozemku položeného výše; animus rever-tendi(§ 1047), tedy přirozený pud zvířat k návratu; práv-ní úprava naplavenin (alluvio, avulsio- §§ 1068 – 1069).

Pokud bychom měli stručně zhodnotit nový občan-ský zákoník, který je svou povahou spíše kodexem sou-kromého práva, z hlediska je římskoprávního obsahu,pak je možné v obecné rovině konstatovat, že je zdez římského práva opravdu hodně, avšak zároveň z něhonebylo vycházeno důsledně a v některých případech jenová úprava s římským právem a jeho principyv přímém rozporu. Označit ho tedy za římskoprávní zá-koník nelze, výstižnější by asi bylo říci, že to je zákoníkpandektní, nebo spíše postpandektní povahy.

Odpově� na otázku, zda římské právo ještě i dnesžije, tedy musí být kladná. Není již samozřejmě plat-ným právním řádem, ale s jeho přímými stopami sestále setkáváme, a� již se jedná o přímé převzetí někte-rých institutů, nebo o inspiraci jeho zásadami a kon-strukcemi, jejichž životnost prověřila staletí.

Prof. JUDr. Michal Skřejpek, DrSc.

PROBLÉMY,ANALÝZY

Odkladný účinek v řízenío kasační stížnosti podledosavadní právní úpravy s.ř.s.včetně provedených změn

Kasační stížnost ex lege primárně nemá suspenzivníúčinek. Samotné podání kasační stížnosti tedy nevyvo-lává oddálení právních následků způsobených pravo-mocným rozhodnutím krajského „správního“ soudu.V odůvodněných případech může Nejvyšší správnísoud ČR odkladný účinek přiznat. Děje se tak výlučněna návrh stěžovatele. Pokud Nejvyšší správní soud ČRodkladný účinek opravdu přizná, tak se až do zrušenítohoto opatření nebo až do rozhodnutí o kasační stíž-nosti pozastavují účinky „krajského soudního“ rozhod-nutí. Takže podle takového soudního rozhodnutí nelzepostupovat.

V jakých případech Nejvyšší správnísoud ČR přizná odkladný účinek

Ustanovení § 107 zákona č. 150/2002 Sb., soud-ního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů(dále jen „s.ř.s.“), zde expressis verbis odkazuje napoužití § 73 odst. 2 až 4 s.ř.s. Nerozhodné přitom je,že ustanovení § 73 odst. 2 s.ř.s. přiznává oprávněnípodat návrh pouze žalobci, nebo� ustanovení § 107se vztahuje ke každému stěžovateli. Jiný závěr by takodporoval logice, že podat návrh na přiznání odklad-ného účinku může ten, kdo vyvolal soudní řízenísvým návrhem směřujícím proti nějakému rozhodnutí,jehož výkon by mohl mít zákonem předvídané nega-tivní účinky. Také správní orgán může navrhnout připodání kasační stížnosti, aby jí byl přiznán odkladnýúčinek. Přiměřeným užitím ustanovení § 73 odst. 2,4 s.ř.s. v řízení o kasační stížnosti je v prvé řadě třebarozumět, že stěžovatel se může domáhat odkladnéhoúčinku s poukazem na stejné zákonné podmínky jakožalobce. Možnost přiznání odkladného účinku jeovšem podmíněna jejich naplněním. Na základě spl-nění těchto podmínek, soud na návrh žalobce po vy-jádření žalovaného usnesením přizná žalobě odklad-ný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následkyrozhodnutí znamenaly pro žalobce nenahraditelnou

DF_04_12_zlom.p65 19.12.2012, 9:2219

20

Problémy, analýzy


újmu, přiznání odkladného účinku se nedotkne nepři-měřeným způsobem nabytých práv třetích osoba není v rozporu s veřejným zájmem.

Zde je třeba zdůraznit, že se musí jednat o závaž-nou nenahraditelnou újmu, nikoliv nějakou ztrátubagatelní či posléze napravitelnou. Nepostačuje takpouze hrozba újmy. Stejně tak, jako napadené správníči soudní rozhodnutí, má odložení jeho účinků dopaddo právní sféry čtyř okruhů subjektů – žalobce, správ-ního orgánu, přímo dotčených třetích osob a dále ve-řejnosti (tj. dopad na veřejný zájem). Podstatou posu-zování podmínek, které lze vnímat jako hmotněprávní,je hodnocení, jaký dopad pravděpodobně bude mít natyto objekty realizace napadeného rozhodnutí nebonaopak její odložení. Hlavní pozornost je potřeba vě-novat hrozbě vzniku nenahraditelné újmě na straněžalobce. Zbylé dvě podmínky jsou podmínkami nega-tivními – neexistence rozporu s veřejným zájmem a ne-dotčení nepřiměřeným způsobem nabytých práv tře-tích osob. Projevuje se zde nezbytnost posuzování ne-jen zájmů žalobce, ale také zájmy třetích osob a veřej-ného zájmu, který vyplývá mimo jiné i z práva Evrop-ské Unie (dále jen „EU“).

Povinnost unést břemeno tvrzenía břemeno důkazní ve vztahu

k podmínce hrozby nenahraditelnéújmy tak stíhá navrhovatele

Nenahraditelná újmaJak již bylo uvedeno, kasační stížnost nemá odklad-

ný účinek ze zákona, musí správní orgán respektovatrozhodnutí správního soudu a zpravidla vydat rozhod-nutí, nebo� v opačném případě by byl nečinný.1) K ne-činnosti nedojde pouze tehdy, bude-li kasační stížnostipřiznán odkladný účinek. Za nenahraditelnou újmu ne-lze považovat samotnou nutnost se řídit právním ná-zorem soudu.2) S přihlédnutím k uvedenému ustanove-ní s.ř.s a judikatuře Nejvyššího správního soudu ČR(dále jen „NSS“), tento může jistě dojít k nenahraditel-né újmě, kterou označil za možnou z hlediska vydánítakového rozhodnutí, které by způsobilo vážné násled-ky (např. vrácení řidičského oprávnění duševně choréosobě, vystavení zbrojního průkazu nebezpečnému re-cidivistovi, udělení povolení k obchodu s vojenskýmmateriálem zločinnému podniku apod.3)). Zároveň NSSse již vyjádřil tak, že nenahraditelnou újmou není na-rušení jednotného postupu správních orgánů ve srov-natelných situacích, ani ohrožení veřejného zájmu nařádném stanovení a výběru daní a zkrácení státníhorozpočtu.4)

V důsledku respektování rozsudku soudu prvníhostupně, však může dojít k situaci, která doposud nebu-de uspokojivě vyřešena. Pokud vydá správní orgán

nové rozhodnutí v intencích soudu prvního stupně(např. řízení zastaví, zruší rozhodnutí podřízeného or-gánu) a NSS následně jeho kasační stížnosti vyhoví,najednou „obživne“ jeho původní rozhodnutí a takérozhodnutí podřízeného orgánu. V takovém možnémpřípadě může nastat situace, kdy vedle sebe v téže věcibudou existovat dvě odlišná, popř. zcela protichůdná,rozhodnutí. NSS vědom si tohoto rizika, ovšem jako je-dinou možnost nabídl preventivní řešení – přiznáníodkladného účinku kasační stížnosti. Je také přiznanámožnost zrušení rozhodnutí pro jeho nezákonnost,které je možno učinit úkonem obnovy řízení či v pře-zkumném řízení. Nutno však upozornit, že oba uvedenéprostředky nápravy jsou vázány mimo jiné procesnímilhůtami, jejichž dodržení může působit obtíže.

Příčinná souvislost mezi účinky rozhodnutí a hrozícíújmou vyplývá z dikce ustanovení § 73 odst. 2 s.ř.s.,ze které plyne jasný požadavek, aby hrozbu nenahra-ditelné újmy pro žalobce znamenal výkon nebo jinéprávní následky napadeného správního aktu. Soud jeproto povinen posoudit příčinnou souvislost meziúčinky rozhodnutí a tvrzenou hrozbou újmy.5) Příčinnásouvislost přitom neznamená zcela bezprostřední vaz-bu mezi rozhodnutím a jeho konečným důsledkem,pokud prostřední článek řetězce příčin a následků neu-možňuje jiný výsledek, než vznik újmy (např. oznámenío nabytí 12 bodů, podle ustanovení § 123c odst. 3 zá-kona 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komu-nikacích a o změnách některých zákonů, dále jen zá-kon „o silničním provozu“). Vydání tohoto správníhoaktu vede ke ztrátě řidičského oprávnění ex lege,v důsledku čehož může dojít k již zmíněné nenahradi-telné újmě v podobě ztráty zaměstnání.6)

Z principů právní jistoty a legitimního očekáváníochrany třetích osob plyne požadavek, aby do práv tře-tích osob nebylo bez zákonného důvodu zasahováno.Smyslem zákonného ustanovení je ochrana třetí osobya nepřiměřený zásah do jediného práva jediné osoby,což je stejně nežádoucí jako zásah do práv většího po-čtu subjektů. Ze zákona nelze jednoznačně dovoditani to, jak by měla být potencionálně dotčená právanabyta. Nemusí se jednat o práva nabytá napadenýmrozhodnutím, a relevantním je také možnost zásahudo práva vlastnického, nájemního a podobně.7) Zákonzcela záměrně hovoří o nepřiměřeném zásahu. Dotčeníprávní sféry jiné osoby lze totiž často očekávat, a ne-může být proto bez dalšího překážkou pro přiznání od-kladného účinku žaloby, nebo� na druhou stranu hrozív důsledku napadeného rozhodnutí také zásah do právžalobce. Od soudu lze tak očekávat posouzení intenzitymožného zásahu do práv obou (či více) subjektů.

Rozpor s veřejným zájmem je obecně nutné dovo-zovat z judikatury správních soudů (např. Pl. ÚS24/04). V praxi lze totiž vnímat rozpor s nejrůznějšími

DF_04_12_zlom.p65 19.12.2012, 9:2220

21

Problémy, analýzy


veřejnými zájmy. Časté tvrzení správce daně o tom, žepřiznání odkladného účinku žalobě proti rozhodnutío vyměření daňové povinnosti je v rozporu s veřejnýmzájmem na řádném výběru daní, může být úspěšné jenvýjimečně. Podle judikatury NSS výběr daně totiž ne-bude zmařen, nýbrž odložen. Dále rozpor s veřejnýmzájmem lze vnímat ve světle ustálené judikatury správ-ních soudů, např. rozpor v rámci přiznání odkladnéhoúčinku žalobě proti rozhodnutí o zrušení ochrannéznámky s veřejným zájmem na tom, aby nebyla udržo-vána ochranná známka, která byla ve správním řízeníshledána klamavou.8) Dalším příkladem je rozpor vráce-ní řidičského oprávnění se zájmem na ochraně bezpeč-nosti a plynulosti silničního provozu a tím i majetku,zdraví života ostatních účastníků silničního provozu.Soud proto posuzuje v řízení o odkladném účinku, zdajsou tu okolnosti, z nichž lze dovodit, že k rozporus veřejným zájmem by mohlo dojít, nezkoumá, zdazde rozpor bez jakýchkoli pochyb existuje. Dále by mělposoudit, zda ho lze považovat za zanedbatelný vevztahu k hrozící újmě.

Podle ustanovení § 73 odst. 4 s.ř.s., které se u ka-sační stížnosti použije přiměřeně usnesení o přiznáníodkladného účinku může soud i bez návrhu usnese-ním zrušit, ukáže-li se v průběhu řízení, že pro přiznáníodkladného účinku nebyly důvody, nebo že tyto důvo-dy v mezidobí odpadly. Interpretační potíže vyvoláváv praxi zákonem použitý termín „nenahraditelná új-ma“. Jak NSS poznamenal: „vše lze nahradit“.9) V dů-sledku toho při ústavně konformním výkladu ustano-vení § 73 odst. 2 s.ř.s., NSS aplikoval třístupňový testproporcionality, vytvořený konstantní judikaturouÚstavního soudu.10) Jedná se o test spočívající v testuvhodnosti – tj. zda okamžitý výkon rozhodnutí, ome-zující určité základní právo, umožňuje dosáhnout sle-dovaný cíl, v testu potřebnosti – zda je daný postupnejšetrnější k základním právům ze všech možnýchprostředků umožňující dosažení sledovaného cíle,a v testu poměřování – porovnání závažnosti v kolizizákladního práva a veřejného zájmu. – Což je podlemého názoru klíčové.

Z hlediska srovnání práva EU, např. při rozhodovánío návrhu na odklad provádění aktu, staví jako zváženídvou zájmů – zájmu na zabránění vzniku újmy a zá-jmu právního řádu EU (zájmu na realizaci práva EU).Vstupem ČR do EU přibyla státním orgánům i soudůmpovinnost respektovat unijní právo, z níž mimo jinévyplývá nutnost neaplikovat vnitrostátní právní předpi-sy v případě, že jsou v rozporu s právem EU.11) Tentofakt může mít i dopad na institut odkladného účinku,nebo� v důsledku jeho přiznání nebo nepřiznání můžedojít k odkladu výkonu práva či povinnosti zakotvenév právu EU. V judikatuře Soudního dvora EU lze vysle-dovat čtyři podmínky. Ve své rozhodovací praxi soud-

ní dvůr dovodil pro vydání zatímního opatření zejménapodmínky - naléhavost a nutnost. Naléhavost je dánatehdy, pokud hrozí vážná újma, kterou nelze napravit(nahradit).

Rozhodování soudu proto spočívá ve zvážení zájmů– na jedné straně zájmů na zabránění vzniku újmy a nadruhé straně zájmů právního řádu EU. Tento fakt můžemít dopad i na institut odkladného účinku, nebo� v dů-sledku jeho přiznání či nepřiznání, může dojít k odkladuvýkonu práva či povinnosti zakotvené v unijním právu.Jeho vliv lze přiblížit na dvou rozhodnutích Soudníhodvora (C-143/88 a C-92/89 Zuckerfabrik Südithmars-chen a ve věci C-213/89 Factortame).

Změna soudního řádu správníhos účinností od 1. 1. 2012

O odkladném účinku budou soudy muset rozhod-nout do 30 dnů. Přestává platit podmínka, že nenímožné nařídit předběžné opatření12), pokud lze žaloběpřiznat odkladný účinek. Mění se podmínky přiznáváníodkladného účinku správní žalobě: „nebude nutné,aby újma vznikající žalobci byla „nenahraditelná“.

V ustanovení § 73 odst. 2 se slova „nenahraditel-nou újmu, přiznání odkladného účinku nedotkne ne-přiměřeným způsobem nabytých práv třetích osoba není v rozporu s veřejným zájmem“ nahrazují slovy„nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladné-ho účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže tonebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem“.

Z uvedené změny lze dovodit, že zákonodárce po-važoval za smysluplné, aby v řízení o přiznání odklad-ného účinku bylo zabráněno vzniku mimořádných ne-gativních právních následků v případech, kdy je nasvětě pravomocný a vykonatelný rozsudek, který zaklá-dá do budoucna vznik právních skutečností, který bytakovou negativní skutečnost založil. Nová právníúprava, tak klade na intenzitu újmy, která má účastní-kovi výkonem rozsudku či rozhodnutím správního or-gánu hrozit k tomu, aby mohl být jeho žalobě či kasač-ní stížnosti být přiznán odkladný účinek, výrazně nižšípožadavky, než právní úprava účinná před 1. 1. 2012.

Základním smyslem odkladného účinku tak neníobecně aplikovatelného oddálení účinků pravomocné-ho rozhodnutí soudu či správního orgánu, ale jde pře-devším o mimořádný nástroj zabránění stavu, kdy byv důsledku výkonu těchto rozhodnutí byla podstat-ným, jasně a konkrétně popsaným a doloženým způ-sobem negativně ovlivněna sféra účastníka řízení, tedyi sféra správního orgánu. Analogicky je možné nahléd-nout do formulace zákona o Ústavním soudu (srov.ustanovení § 79 odst. 2 zákona č. 182/1993). Ústavnísoud může na návrh stěžovatele odložit vykonatelnostnapadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporus důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon roz-

DF_04_12_zlom.p65 19.12.2012, 9:2221

22

Problémy, analýzy


hodnutí nebo uskutečnění oprávnění, přiznaného roz-hodnutím třetí osobě, znamenal pro stěžovatele nepo-měrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnostimůže vzniknout jiným osobám.

Závěr

Uvedenou problematiku ve věci přiznání či nepři-znání odkladného účinku žalob či oddálení účinků roz-sudků soudů ve správním soudnictví, lze vnímat jakojeden z projevů stálého napětí mezi materiálním a for-málním přístupem k výkladu právních norem a ochra-ny subjektivních práv a chráněných zájmů účastníkův řízení před správními soudy.

Poznámky:1) Usnesení rozšířeného senátu ze dne 24.4.2007, č.j.

2 Ans 6/2006-49, č. 786/2006 Sb. NSS. Nejvyššísprávní soud tak změnil svůj dřívější názor, že seo nečinnost nejedná, nebo� překážku pro postupsprávního orgánu tvoří pochybnost o zákonnostirozsudku prvoinstančního soudu vyjádřená v ka-sační stížnosti, o níž doposud nebylo rozhodnuto.Srov. rozsudek NSS ze dne 13.4.2006 č.j. 7 Ans 6/2005-35.

2) Usnesení NSS ze dne 5.1.2005, sp. zn. 1 Afs 106/2004, č. 982/2006 Sb.; Usnesení NSS ze dne 21. 8.2008, č.j. 7 Afs/2008-189; Usnesení NSS ze dne 27. 8.2008, č.j. 1 Afs 78/2008-687, www.nssoud.cz.

3) Srov. Usnesení rozšířeného senátu ze dne 24. 4.2007, č.j. 2 Ans 3/2006-49

4) Srov. Usnesení NSS ze dne 5.1.2005, č.j. 1 Afs106/2004-49, č. 982/2006 Sb. NSS

5) Brotánková, J. – Žišková, M. Soudní řád správní:s vysvětlivkami a judikaturou a výňatky ze souvise-jících předpisů s. 132

6) Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 11.2009, č.j. 31 Ca 148/2009-30

7) V usnesení ze dne 26.11.2007, č.j. 29 Ca 96/2007-16, Krajský soud v Brně např. uvedl, že při-znání odkladného účinku žalobě proti stavebnímupovolení by omezilo právo stavebníka provést stav-bu. V jiném usnesení (ze dne 10.1.2006, č.j. 29 Ca43/2005-195) tentýž soud konstatoval, že přiznáníodkladného účinku žalobě směřující proti rozhod-nutí o nařízení odstranění stavby z pozemku třetíosoby, by se dotklo nepřiměřeným způsobem právtéto osoby. Usnesením Krajského soudu v Brně zedne 22.2.2007 č.j. 30 Ca 31/2007-73, pak na ná-vrh na přiznání odkladného účinku žalobě nájem-níka nemovitosti (parku) proti rozhodnutí o povo-lení vykácení stromů vydaného na žádost vlastníkazamítnout pro dotčení tohoto vlastnického právanepřiměřeným způsobem.

8) Usnesení MěS v Praze ze dne 11. 12. 2007 č.j. 5Ca 307/2006-77.

9) Usnesení NSS ze dne 24.4.2007, č.j. 2 Ans 3/2006-49, www.nssoud.cz.

10) Usnesení NSS ze dne 6.8.2008, č.j. 5 As 17/2008-131, www.nssoud.cz, srov. nálezy Ústavního sou-du ze dne 12. 10. 1994, sp. zn. PL. ÚS 3/02, do-stupné na nalus.usoud.cz.

11) Srov. rozsudek Soudního dvora ve věci 106/77Simmenthal.

12) Vzájemný vztah odkladného účinku žaloby (i kasač-ní stížnosti) a předběžného opatření zákon předvídalv ustanovení § 38 odst. 3 s.ř.s., podle něhož byl ná-vrh na vydání předběžného opatření „nepřípustný,lze-li návrhu na zahájení řízení přiznat odkladný úči-nek nebo nastává-li tento účinek ze zákona“

13) Tento text byl zpracován s finanční podporoua v rámci projektu „Finačně-právní nástroje bojes dluhovou krizí“, SVV č. 264 407/2012, realizované-ho na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.

JUDr. Jan Lodek, Ph.D.13)

Povinné pojistné = vysoká daň

Povinné sociální a zdravotní pojištění stojí při hod-nocení daňové soustavy jednotlivých zemí světa někdyneprávem stranou, přitom právě na povinném pojist-ném odvedou mnozí zaměstnanci více než na daniz příjmu fyzických osob. Povinné pojistné placené za-městnavateli tvoří významnou firemní nákladovou po-ložku a „zdražuje“ cenu práce. Přestože se zpravidlavěnuje větší pozornost dani z příjmu fyzických osob,tak pro mnoho zaměstnanců v řadě evropských zemíje nejvyšší daňovou položkou povinné pojistné.

Na dani z příjmu odvedou zaměstnanci v Česku přisvětovém porovnání málo, důvodem je jednak nízká rov-ná 15% sazba daně z příjmu fyzických osob a taky vyso-ké slevy na dani či možnost uplatnit rozsáhlé položky sni-žující daňový základ. Odvody zaměstnance na sociálníma zdravotním pojištění jsou rovněž při srovnání členskýchzemí OECD mírně nadprůměrná hodnota. Na sociálnímpojištění odvádí zaměstnanec ze své mzdy 6,5 % a nazdravotním pojištění 4,5 % ze své hrubé mzdy.

Pojistné je povinné

Na rozdíl od daně z příjmu fyzických osob se ne-může v Česku stát, aby zaměstnanec na sociálním

DF_04_12_zlom.p65 19.12.2012, 9:2222

23

Problémy, analýzy


a zdravotním pojištění ničeho neodvedl. Podívejme se naněkolik zajímavých výpočtů dle legislativy roku 2012.– Zaměstnanec pobírající minimální mzdu 8000 Kč od-

vede na sociálním pojištění 520 Kč a na zdravotnímpojištění 360 Kč, na dani z příjmu fyzických osobvšak ničeho. Na dani z příjmu fyzických osob vlivemuplatnění základní slevy na poplatníka (2070 Kč) ne-odvedou ničeho zaměstnanci do měsíčního příjmu10 290 Kč. Platbě povinného pojistného se, na roz-díl od daně z příjmu fyzických osob nedá vyhnout.

– Zaměstnanec pobírající průměrnou mzdu 25 000 Kča uplatňující daňové zvýhodnění na dvě děti odvedeze své hrubé mzdy opět podstatně více na sociálnímpojištění (1625 Kč) a zdravotním pojištění (1125 Kč)než na dani z příjmu fyzických osob (721 Kč). Mno-zí zaměstnanci v Česku tak odvádí více na sociálnímpojištění než na dani z příjmu fyzických osob. Vevyspělých mimoevropských zemích tomu tak není,zaměstnanci odvádí více na povinném pojistném.

Pojistné placené zaměstnancem

V Česku odvádí zaměstnanci na povinném pojist-ném 11 % ze svého hrubého příjmu (4,5 % na zdra-votním pojištění a 6,5 % na sociálním pojištění). Vevětšině členských zemí OECD odvádí zaměstnanci zesvé hrubé mzdy na pojistném méně než 10 %.V Austrálii, Novém Zélandu neodvádí zaměstnanci napovinném pojistném ničeho. Na Islandu pouze 0,6 %,v Mexiku 1,4 %, Estonsku 2,8 %, Švýcarsku 6,1 %,Španělsku 6,4 %, Švédsku a Chile 7,0 %, Finsku 7,1 %,Kanadě a Irsku 7,3 %, USA 7,7 %, Koreji, Norsku a Iz-raeli 7,8 %, Velké Británii 9,2 % a Itálii 9,5 %.

Jak se liší hrubá mzda a mzdové náklady?

Ve většině vyspělých zemí světa jsou mzdové nákla-dy zaměstnavatele vyšší než hrubá mzda zaměstnance.Důvodem jsou odvody na sociálním a zdravotním pojiš-tění, které zaměstnavatel za své zaměstnance odvádí.Odvody na pojistném jsou v Česku poměrně vysoké,zvýšení hrubé mzdy o 2000 Kč znamená vyšší nákladyzaměstnavatele o 2680 Kč (2000 Kč x 1,34). Odvodyna pojistném jsou v Česku jedny z nejvyšších z člen-ských zemí OECD, souhrnná sazba činí 45 % (34 % od-vádí zaměstnavatel a dalších 11 % zaměstnanec).– Zaměstnavatel mimo hrubou mzdu zaměstnance odvá-

dí navíc dalších 34 % na pojistném (25 % sociálnía 9 % zdravotní pojištění). Vysoké odvody na pojist-ném a složitá administrativa spojená se zaměstnávánímjednoho zaměstnance je jedním z důvodů, proč drobnéOSVČ váhají přijmout jednoho či dva zaměstnance.Někteří zaměstnanci ani nevědí, jak odvody placené za-městnavatelem zvyšují jeho mzdové náklady.

Povinné pojistné je v Evropě vysoké

Do sazby pojistného jsou přitom započítány všech-ny odvody. V některých zemích se odvádí pouze soci-ální pojištění, v některých zemích se odvádí zvláš� so-ciální pojištění, zdravotní pojištění, pojištění nezaměst-nanosti či nemocenské pojištění. Celkové odvody napojistném placeného zaměstnavatelem jsou vyšší v ev-ropských zemích než v mimoevropských zemíchOECD. Nejvyšší je souhrnná sazba pojistného placené-ho zaměstnavatelem ve Francii (42,3 %), Česku(34 %), Itálii (32,1 %), Švédsku (31,4 %), Belgii (30 %),Španělsku (29,9 %) a Rakousku (29,1 %). Nejnižší jev Chile, Novém Zélandu a Dánsku (0 %), Izraeli(4,7 %), Austrálii (6,0 %), Švýcarsku (6,2 %), Islandu(8,7 %) a USA (9,5 %). V Chile, Novém Zélandua Dánsku neodvádí zaměstnavatelé za své zaměstnan-ce žádné pojistné. V těchto zemích jsou všechny od-vody zabudovány na pojistném do daně z příjmu fy-zických osob. Tento systém je jednodušší a levnější.Sloučení odvodů na pojistném a daně z příjmu fyzic-kých osob do jediné platby přináší zaměstnavatelůmznačné finanční úspory a časovou úsporu.

Nerozhodují jenom odvody

Výše povinných odvodů placených za zaměstnan-ce je pouze jedním z aspektů, kde přesunout výrobu.Nižší mzdové náklady jsou pro zaměstnavatele důleži-té. Velkou roli však hrají další faktory ovlivňující trhpráce a firemní personální politiku. Nižší legislativnípracovně-právní omezení znamená pro zaměstnavatelelepší podmínky pro optimalizování počtu zaměstnanců(např. snazší propouštění a přijímání zaměstnanců, or-ganizování noční práce a práce o víkendu…) a nižšívedlejší mzdové náklady (např. odstupné, výše zákon-ných příplatků…). Legislativa pro personální politiku jenejpružnější v USA a Austrálii. Pružná legislativní úpra-va pracovně-právních vztahů je jedním z důvodů vyššífluktuace zaměstnanců v USA oproti Evropě. V USA sedá rychle skončit u jednoho zaměstnavatele a rychlezačít pracovat pro druhého zaměstnavatele. Američanétak mění podstatně častěji práci než Evropané. V prů-měru pracují pro jednoho zaměstnavatele 6 let (např.Němci 12 let). Nejdéle pracují pro jednoho zaměstna-vatele Japonci, pro které je změna zaměstnání velmistresovou záležitostí. Firemní loajalita je v Japonskupořád velmi ceněna. Případná ztráta zaměstnání takpřináší Američanům nejmenší stres, nejsou tolik pesi-mističtí a se ztrátou zaměstnání se umí lépe poprat.Změna práce je pro Američany událostí, kterou zažijíněkolikrát během života a umí se s ní vypořádat.

Petr Gola

DF_04_12_zlom.p65 19.12.2012, 9:2223

24

Judikatura EU


JUDIKATURA EU

Judikatura ESD

Pravidelné sledování rozhodovací činnosti Soudníhodvora přináší nově zavedenou formou informaceo výkladových výrocích (čl. 267 SEU, ex-234 SES). Sledo-vané období 1. 9. 2012 – 18. 10. 2012; sledované oblas-ti: celní právo a evropské daňové právo. Zdrojem informa-cí jsou standardně Úřední věstník EU a oficiální stránkySoudního dvora (www.curia.eu). Výroky Soudního dvorajsou citovány, případně provedeno zkrácení. Cílem rubri-ky zůstává poskytnout přehlednou informaci o průběžněpodávaném výkladu práva Soudním dvorem EU.

Celní právo a společný sazebník

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (druhého se-nátu) ze dne 6. září 2012, ve věci C-487/11 Laimo-nis Treimanis v. Valsts ieňçmumu dienests

„Nařízení (EHS) č. 918/83 – Článek 1 odst. 2 písm. c),článek 2 a čl. 7 odst. 1 – Osvobození osobního majetkuod dovozního cla – Pojem ,věci určené pro potřeby do-mácnosti‘ – Motorové vozidlo dovezené na území Unie –Vozidlo užívané členem rodiny vlastníka, který jej dovezl“

Výrok:Článek 2 a čl. 7 odst. 1 nařízení č. 918/831) musí být

vykládán v tom smyslu, že od dovozního cla může býtosvobozeno osobní motorové vozidlo dovezené na celníúzemí Evropské unie ze třetího státu za podmínky, že do-vozce skutečně přenesl místo svého obvyklého pobytuna celní území Evropské unie, ověření čehož přísluší vnit-rostátnímu soudu. Motorové vozidlo, které bezplatně uží-vá člen rodiny tohoto dovozce, tj. člen jeho domácnostiči osoba, která je na něj převážně odkázána, ověření če-hož přísluší vnitrostátnímu soudu, se považuje za vozidlopro potřeby domácnosti dovozce a nárok na uvedenéosvobození nezaniká v důsledku tohoto užívání.

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (šestého sená-tu) ze dne 6. září 2012, ve věci C-524/11 LowlandsDesign Holding BV v. Minister van Financiën

„Společný celní sazebník – Kombinovaná nomen-klatura – Sazební zařazení zboží – Kombinézové pytlepro kojence a malé děti – Podpoložky 6209 20 00nebo 6211 42 90“

Výrok:Kombinovaná nomenklatura uvedená v příloze

I nařízení č. 2658/872) musí být vykládána v tom smyslu,že takové kombinézové pytle, o které se jedná ve věciv původním řízení, se zařadí do podpoložky 6209 20 00jakožto „Kojenecké oděvy a oděvní doplňky, z bavlny“,pokud mají velikost vhodnou pro malé děti o výšce po-stavy nepřesahující 86 cm. Jestliže tomu tak není, musíbýt tyto výrobky zařazeny do podpoložky 6211 42 90jakožto „Ostatní oděvy, dámské nebo dívčí, z bavlny“.

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (třetího senátu)ze dne 6. září 2012, ve věci C-28/11 Eurogate Distri-bution GmbH v. Hauptzollamt Hamburg-Stadt,

„Celní kodex Společenství – Nařízení (EHS)č. 2913/92 – Článek 204 odst. 1 písm. a) – Režimuskladnění v celním skladu – Vznik celního dluhuz důvodu nesplnění povinnosti – Opožděný zápis in-formací týkajících se odebrání zboží z celního skladudo evidence zboží“

Výrok:Článek 204 odst. 1 písm. a) nařízení č. 2913/923)

musí být vykládán v tom smyslu, že v případě zboží,které není zbožím Společenství, vede nesplnění povin-nosti zápisu skutečnosti, že zboží opustilo celní sklad,do evidence zboží k tomu účelu určené, a to nejpoz-ději v okamžiku tohoto opuštění, ke vzniku celníhodluhu za uvedené zboží, a to i v případě, že toto zbožíbylo zpětně vyvezeno.

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (třetího sená-tu) ze dne 6. září 2012, ve věci C-262/10 DöhlerNeuenkirchen GmbH v. Hauptzollamt Oldenburg

„Celní kodex Společenství – Nařízení Rady (EHS)č. 2913/92 – Článek 204 odst. 1 písm. a) – Režim ak-tivního zušlech�ovacího styku – Režim s podmíněnýmosvobozením od cla – Vznik celního dluhu – Nesplně-ní povinnosti předložit vyúčtování v předepsané lhůtě“

Výrok:Článek 204 odst. 1 písm. a) nařízení č. 2913/92

musí být vykládán v tom smyslu, že porušení povin-nosti předložit vyúčtování režimu celnímu úřadu vyko-návajícímu dohled do 30 dnů po uplynutí lhůty provyřízení režimu stanovené v čl. 521 odst. 1 prvním po-dodstavci první odrážce nařízení (EHS) č. 2454/93, kte-rým se provádí nařízení č. 2913/92, ve znění nařízeníKomise (ES) č. 214/2007 ze dne 28. února 2007, vedeke vzniku celního dluhu za veškeré dovozové zboží,k němuž má být předloženo vyúčtování, včetně zboží,které bylo zpětně vyvezeno z území Evropské unie,má-li se za to, že podmínky stanovené v čl. 859 bodě9 nařízení č. 2454/93, ve znění změn, nebyly splněny.

DF_04_12_zlom.p65 19.12.2012, 9:2224

25

Judikatura EU


ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (čtvrtého se-nátu) ze dne 27. září 2012, ve spojených věcechC-113/10, C-147/10 a C-234/10 Zuckerfabrik JülichAG (C-113/10) v. Hauptzollamt Aachen, BritishSugar plc (C-147/10) v. Rural Payments Agency,an Executive Agency of the Department for Envi-ronment, Food & Rural Affairs, Tereos – Unionde coopératives agricoles a capital variable(C-234/10) v. Directeur général des douanes etdroits indirects, Receveur principal des douaneset droits indirects de Gennevilliers

„Společná zemědělská politika – Společná organiza-ce trhů – Výrobci cukru a izoglukózy – Výpočet výšedávek z výroby – Platnost způsobu výpočtu, v jehožrámci se zohledňuje výše fiktivních náhrad za množstvícukru vyvážených bez náhrady – Zpětná účinnost práv-ní úpravy – Směnný kurs – Uložení úroků“

Výrok:1) Nařízení č. 1193/20094), kterým se pro hospo-

dářské roky 2002/03, 2003/04, 2004/05 a 2005/06stanoví částky na dávky z výroby v odvětví cukru, jeneplatné nejen v jeho článku 3, jenž byl zrušen v dů-sledku zrušení článku 2 nařízení č. 1686/20055), Tribu-nálem jeho výše uvedeným rozsudkem ze dne 29. září2011, Polsko v. Komise (T?4/06), ale i v ostatních usta-noveních.

2) Neexistují-li ustanovení unijního práva v této ob-lasti, musí být směnný kurs použitelný pro výpočet ná-hrady, která má být zaplacena z důvodu přeplatků nadávkách z výroby v odvětví cukru, určen podle vnitros-tátního práva dotčeného členského státu.

3) Jednotlivci s nárokem na vrácení bezdůvodnězaplacených částek z titulu dávek z výroby v odvětvícukru, které byly stanoveny neplatným nařízením, majína základě unijního práva nárok i na vyplacení úrokůz těchto částek. Vnitrostátní soud nemůže v rámci svédiskreční pravomoci odmítnout přiznání úroků z částekvybraných členským státem na základě neplatného na-řízení z důvodu, že tento členský stát nemůže požado-vat odpovídající úroky z vlastních zdrojů Unie.

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (čtvrtého sená-tu) ze dne 27. září 2012 ve spojených věcech C-113/10, C-147/10 a C-234/10 Zuckerfabrik Jülich AG(C-113/10) v. Hauptzollamt Aachen, British Sugar plc(C-147/10) v. Rural Payments Agency, an ExecutiveAgency of the Department for Environment, Food& Rural Affairs, Tereos – Union de coopératives agri-coles a capital variable (C-234/10) v. Directeur géné-ral des douanes et droits indirects, Receveur princi-pal des douanes et droits indirects de Gennevilliers,

„Společná zemědělská politika – Společná orga-nizace trhů – Výrobci cukru a izoglukózy – Výpočet

výše dávek z výroby – Platnost způsobu výpočtu,v jehož rámci se zohledňuje výše fiktivních náhradza množství cukru vyvážených bez náhrady – Zpět-ná účinnost právní úpravy – Směnný kurs – Uloženíúroků“

Výrok:1) Nařízení Komise (ES) č. 1193/2009 ze dne

3. listopadu 2009, kterým se opravují nařízení (ES)č. 1762/2003, (ES) č. 1775/2004, (ES) č. 1686/2005a (ES) č. 164/2007 a kterým se pro hospodářské roky2002/03, 2003/04, 2004/05 a 2005/06 stanoví část-ky na dávky z výroby v odvětví cukru, je neplatné ne-jen v jeho článku 3, jenž byl zrušen v důsledku zrušeníčlánku 2 nařízení Komise (ES) č. 1686/2005 ze dne14. října 2005, kterým se pro hospodářský rok 2004/05 stanoví částky na dávky z výroby a koeficient do-plňkové dávky v odvětví cukru, Tribunálem jeho výšeuvedeným rozsudkem ze dne 29. září 2011, Polskov. Komise (T-4/06), ale i v ostatních ustanoveních.

2) Neexistují-li ustanovení unijního práva v této ob-lasti, musí být směnný kurs použitelný pro výpočet ná-hrady, která má být zaplacena z důvodu přeplatků nadávkách z výroby v odvětví cukru, určen podle vnitros-tátního práva dotčeného členského státu.

3) Jednotlivci s nárokem na vrácení bezdůvodnězaplacených částek z titulu dávek z výroby v odvětvícukru, které byly stanoveny neplatným nařízením, majína základě unijního práva nárok i na vyplacení úrokůz těchto částek. Vnitrostátní soud nemůže v rámci svédiskreční pravomoci odmítnout přiznání úroků z částekvybraných členským státem na základě neplatného na-řízení z důvodu, že tento členský stát nemůže požado-vat odpovídající úroky z vlastních zdrojů Unie.

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (prvního sená-tu) ze dne 8. listopadu 2012, ve věci C-438/11 La-gura Vermögensverwaltung GmbH v. Hauptzol-lamt Hamburg-Hafen

„Celní kodex Společenství – Článek 220 odst. 2písm. b) – Dodatečný výběr dovozního cla – Legitimníočekávání – Nemožnost ověření správnosti osvědčenío původu – Pojem ,potvrzení založené na nesprávnémpopisu skutečností podaném vývozcem‘ – Důkazníbřemeno – Systém všeobecných celních preferencí“

Výrok:Článek 220 odst. 2 písm. b) nařízení č. 2913/926)

musí být vykládán v tom smyslu, že jestliže příslušnéorgány třetího státu nemohou z důvodu, že vývozceukončil výrobu, při dodatečném ověření zjistit, zdaosvědčení o původu zboží na „tiskopise A“, které vy-daly, spočívá na správném popisu skutečností poda-ném vývozcem, důkazní břemeno při prokazování, zda

DF_04_12_zlom.p65 19.12.2012, 9:2225

26

Judikatura EU


toto osvědčení bylo založeno na správném popisu sku-tečností podaném vývozcem, nese osoba povinná za-platit clo.

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (pátého sená-tu) ze dne 8. listopadu 2012, ve věci C-351/11KGH Belgium NV v. Belgische Staat

„Celní dluh – Výběr dovozního nebo vývozníhocla po propuštění zboží – (Za)účtování cel – Podrob-ná pravidla“

Výrok:Článek 217 odst. 2 nařízení č. 2913/927 musí být

vykládán tak, že vzhledem k tomu, že tento článek ne-stanoví podrobná pravidla pro zaúčtování ve smyslutohoto ustanovení, ponechává na členských státech,aby samy stanovily podrobná pravidla za účelem zaú-čtování částek cla vyplývajících z celního dluhu, anižtyto státy mají povinnost ve svých vnitrostátních práv-ních předpisech stanovit pravidla pro provedení toho-to zaúčtování, přičemž uvedené zaúčtování musí býtprovedeno tak, aby bylo zajištěno, že příslušné celníorgány zapíšou přesnou částku dovozního nebo vý-vozního cla, která vyplývá z celního dluhu, do účet-ních dokladů nebo na jiný rovnocenný nosič údajů,aby tak bylo zejména možné s jistotou prokázat zaú-čtování dotyčných částek, a to i ve vztahu k dlužníkovi.

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (osmého se-nátu) ze dne 15. listopadu 2012, ve věci C-558/11SIA Kurcums Metal v. Valsts ieňçmumu dienests

„Společný celní sazebník – Sazební zařazení zboží– Kombinovaná nomenklatura – Kombinovaná lana‚Taifun‘ vyrobená v Rusku, jež sestávají z polypropyle-nu a ocelového drátu – Obloukové svorky ve tvaru U,které mají zakulacené konce spojené čepy – Antidum-pingové clo z dovozu některých železných [nebo] oce-lových lan a kabelů pocházejících z České republiky,Ruska, Thajska a Turecka“

Výrok:1) Podpoložka 5607 49 11 kombinované nomen-

klatury, která je uvedena v příloze I nařízení č. 2658/878), musí být vykládána v tom smyslu, že taková lana,jako jsou lana dotčená v původním řízení, jež sestávajíjak z polypropylenu, tak z pozinkovaných ocelovýchdrátů, nespadají jako taková do této podpoložky.

2) Všeobecné pravidlo pro výklad kombinovanénomenklatury 3 b), která je uvedena v příloze I naříze-ní č. 2658/87, ve znění nařízení č. 1549/2006, musíbýt vykládáno v tom smyslu, že sazební zařazení tako-vých lan, jako jsou lana dotčená v původním řízení,není namístě provést podle tohoto pravidla, avšakpředkládající soud musí s ohledem na veškeré skutkové

okolnosti, jež jsou mu předloženy, ověřit, že žádnýz obou materiálů, z nichž tato lana sestávají, nedávásám o sobě uvedeným lanům jejich základní charakter.

3) Článek 1 nařízení č. 1601/20019) musí být vyklá-dán v tom smyslu, že patří-li taková lana, jako jsou lanadotčená v původním řízení, do podpoložky 7312 10 98kombinované nomenklatury, která je uvedena v příloze Inařízení č. 2658/87, ve znění nařízení č. 1549/2006,spadají do působnosti tohoto ustanovení.

4) Podpoložka 7317 00 90 kombinované nomen-klatury, která je uvedena v příloze I nařízení č. 2658/87, ve znění nařízení č. 1549/2006, musí být vykládá-na v tom smyslu, že takové obloukové svorky ve tvaruU, jež mají zakulacené konce spojené čepem, jakojsou obloukové svorky dotčené v původním řízení, ne-spadají do této podpoložky.

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (šestého sená-tu) ze dne 22. listopadu 2012, ve spojených vě-cech C-320/11, C-330/11, C-382/11 a C-383/11 Di-gitalnet OOD (C-220/11 a C-383/11), Cifrova kom-pania OOD (C-330/11), M SAT CABLE AD (C-382/11) v. Načalnik na Mitničeski punkt – Varna Za-pad pri Mitnica Varna

„Společný celní sazebník – Sazební zařazení zboží– Kombinovaná nomenklatura – Přístroje schopné přijí-mat televizní signál, jež mají zabudovaný modem prozískání přístupu na internet a mají funkci interaktivnívýměny informací“

Výrok:1) Kombinovaná nomenklatura, která je uvedena

v příloze I nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 ze dne23. července 1987 o celní a statistické nomenklatuřea o společném celním sazebníku, ve znění nařízení Ko-mise (ES) č. 1214/2007 ze dne 20. září 2007, nařízeníKomise (ES) č. 1031/2008 ze dne 19. září 2008 a na-řízení Komise (ES) č. 948/2009 ze dne 30. září 2009,musí být vykládána v tom smyslu, že pro účely zařaze-ní zboží do podpoložky 8528 71 13 je modem prozískání přístupu na internet chápán jako zařízení, kteréje způsobilé samo a bez zásahu jakéhokoli jiného pří-stroje nebo mechanismu získat přístup na interneta zajistit interaktivitu a obousměrnou výměnu informa-cí. Pro účely zařazení do uvedené podpoložky je rele-vantní pouze schopnost získat přístup na internet,a nikoliv technika k tomu použitá.

2) Uvedená kombinovaná nomenklatura musí býtvykládána v tom smyslu, že přijímání televizního signá-lu a přítomnost modemu umožňujícího přístup na in-ternet jsou dvě rovnocenné funkce, které musí mít pří-stroje zařazované do podpoložky 8528 71 13. Při nee-xistenci jedné z těchto funkcí musí být přístroje zařa-zeny do podpoložky 8528 71 19.

DF_04_12_zlom.p65 19.12.2012, 9:2226

27

Judikatura EU


3) Článek 78 odst. 2 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní ko-dex Společenství, musí být vykládán v tom smyslu, žekontrola zboží po jeho propuštění a následná změnajeho sazebního zařazení mohou být provedeny na zá-kladě písemných dokumentů, aniž celní orgány musízboží fyzicky kontrolovat.

Přímé daně

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (čtvrtého se-nátu) ze dne 6. září 2012, ve věci C-18/11 TheCommissioners for Her Majesty’s Revenue &Customs v.Philips Electronics UK Ltd,

„Svoboda usazování – Daňové právní předpisy –Korporační daň – Snížení daní skupiny – Vnitrostátníprávní předpisy, které vylučují převádění ztrát vznik-lých v tuzemsku stálé provozovně-nerezidentovi, kterápatří společnosti usazené v jiném členském státě, naspolečnost, náležející do stejné skupiny společností,usazenou v tuzemsku“

Výrok:1) Článek 43 ES musí být vykládán v tom smyslu,

že pokud podle vnitrostátních předpisů možnost pře-vodu ztrát, jež vznikly stálé provozovně v tomto člen-ském státě, která patří společnosti-nerezidentovi, naspolečnost-rezidenta prostřednictvím snížení daní sku-piny, podléhá podmínce spočívající v nemožnosti vyu-žít tyto ztráty pro účely zahraniční daně, zatímco pře-vod ztrát vzniklých v tomto členském státě společnos-ti-rezidentovi žádné rovnocenné podmínce nepodléhá,jedná se o omezení svobody společnosti-nerezidentausadit se v jiném členském státě.

2) Takové omezení svobody společnosti-nereziden-ta usadit se v jiném členském státě, jako je omezenídotčené v původním řízení, nemůže být odůvodněnonaléhavými důvody obecného zájmu vycházejícímiz cíle zamezení dvojímu zohlednění ztrát, zachovánívyváženého rozdělení zdaňovací pravomoci mezi člen-ské státy nebo kombinace těchto dvou důvodů.

3) V takové situaci, jako je situace dotčená v pů-vodním řízení, nesmí vnitrostátní soud použít žádnéustanovení vnitrostátního zákona, které je v rozporus článkem 43 ES.

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (čtvrtého se-nátu) ze dne 6. září 2012, ve věci C-380/11 DI. VI.Finanziaria di Diego della Valle & C. SapA v. Admi-nistration des contributions en matiére d’impôts

„Svoboda usazování – Článek 49 SFEU – Daňovéprávní předpisy – Daň z majetku – Podmínky pro při-znání slevy na dani z majetku – Ztráta postavení po-platníka daně z majetku v důsledku přemístění sídla do

jiného členského státu – Omezení – Odůvodnění –Naléhavé důvody obecného zájmu“

Výrok:Článek 49 SFEU musí být vykládán v tom smyslu,

že za takových okolností, jako jsou okolnosti věciv původním řízení, brání právní úpravě členského stá-tu, která podmiňuje přiznání slevy na dani z majetkutím, že poplatník bude podléhat této dani po dobupěti následujících zdaňovacích období.

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (velkého sená-tu) ze dne 13. listopadu 2012, ve věci C-35/11Test Claimants in the FII Group Litigation v. Com-missioners of Inland Revenue, The Commissio-ners for Her Majesty’s Revenue & Customs

„Články 49 SFEU a 63 SFEU – Vyplácení dividend –Korporační daň – Věc C-446/04 – Test Claimants inthe FII Group Litigation – Výklad rozsudku – Zamezeníekonomickému dvojímu zdanění – Rovnocennost me-tody osvobození od daně a metody zápočtu – Pojmy‚daňová sazba‘ a ‚různá míra zdanění‘ – Dividendy po-cházející ze třetích zemí“

Výrok:1) Články 49 SFEU a 63 SFEU musejí být vykládá-

ny v tom smyslu, že brání právním předpisům člen-ského státu, podle kterých se na dividendy vnitrostát-ního původu uplatní metoda osvobození od daněa na dividendy zahraničního původu metoda zápoč-tu, je-li prokázáno, že sleva na dani, na niž má v rám-ci metody zápočtu nárok společnost, která dividendypřijme, je rovnocenná výši skutečně zaplacené daněze zisků, z nichž byly dividendy vyplaceny, a dále žeskutečná míra zdanění zisků společností v dotyčnémčlenském státě je obecně nižší než stanovená nomi-nální sazba daně.

2) Odpovědi Soudního dvora na druhou a čtvrtouotázku, které byly položeny ve věci, v níž byl vydánrozsudek ze dne 12. prosince 2006, Test Claimants inthe FII Group Litigation (C-446/04) platí také v přípa-dě, kdy:– zahraniční korporační daň uplatněná na zisky,

z nichž byly vyplaceny dividendy, nebyla nebo ne-byla zcela odvedena společností-nerezidentem vy-plácející uvedené dividendy společnosti-rezidentovi,nýbrž společností-rezidentem členského státu, kteráje přímou či nepřímou dceřinou společností prvněuvedené společnosti;

– záloha na korporační daň nebyla zaplacena spo-lečností-rezidentem, která přijme dividendy odspolečnosti-nerezidenta, nýbrž její mateřskouspolečností-rezidentem v rámci režimu skupino-vého zdanění.

DF_04_12_zlom.p65 19.12.2012, 9:2227

28

Judikatura EU


3) Unijní právo musí být vykládáno v tom smyslu,že mateřská společnost-rezident členského státu, kte-rá v rámci takového režimu skupinového zdanění,jako je režim ve věci v původním řízení, byla v rozpo-ru s pravidly unijního práva nucena zaplatit zálohuna korporační daň z části zisků pocházející z divi-dend zahraničního původu, má nárok na vrácení tétoneoprávněně vybrané daně, pokud tato překračujezbývající část korporační daně, kterou byl daný člen-ský stát oprávněn vybrat za účelem dorovnání nižšínominální sazby daně uplatněné na zisky, z nichžbyly dividendy zahraničního původu vyplaceny, v po-rovnání s nominální sazbou daně platnou pro ziskymateřské společnosti-rezidenta.

4) Unijní právo musí být vykládáno v tom smyslu,že společnost-rezident členského státu vlastnící podílve společnosti-rezidentovi třetí země, který jí zajiš�ujenepochybný vliv na rozhodnutí posledně uvedenéspolečnosti a umožňuje jí určovat její činnost, můžes odvoláním na článek 63 SFEU namítat, že právnípředpisy uvedeného členského státu týkající se daňo-vého zacházení s dividendami pocházejícími z uvedenétřetí země, které se nepoužijí výlučně na situace, kdymateřská společnost vykonává rozhodující vliv na spo-lečnost, která vyplácí dividendy, nejsou v souladus tímto ustanovením.

5) Odpově� Soudního dvora na třetí otázku polo-ženou ve věci, v níž byl vydán výše uvedený rozsudekTest Claimants in the FII Group Litigation, se nepouži-je, jestliže dceřiné společnosti usazené v jiných člen-ských státech, vůči nimž nebylo možné provést převodzálohy na korporační daň, nejsou zdaněny v členskémstátě mateřské společnosti.

Zdanění mateřskýcha dceřiných společností

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (pátého sená-tu) ze dne 18. října 2012, ve věci C-603/10 Pelatid.o.o. v. Republika Slovinsko,

„Sbližování právních předpisů – Směrnice 90/434/EHS – Společný systém zdanění při fúzích, rozděle-ních, převodech aktiv a výměně akcií týkajících se spo-lečností z různých členských států – Článek 11 odst.1 písm. a) – Vnitrostátní právní úprava podmiňujícíposkytnutí daňových zvýhodnění získáním povolení –Povinnost podat žádost o povolení nejpozději 30 dnůpřed uskutečněním plánované operace“

Výrok:Článek 11 odst. 1 písm. a) směrnice 90/434/EHS10)

musí být vykládán tak, že nebrání takové vnitrostátníprávní úpravě, o jakou se jedná ve věci v původním ří-zení, která podmiňuje přiznání daňových zvýhodnění

v souvislosti s rozdělením společnosti podle ustanovenítéto směrnice tím, že ve stanovené lhůtě musí být po-dána žádost týkající se této operace. Je však věcí před-kládajícího soudu, aby ověřil, zda jsou pravidla upra-vující uplatňování této lhůty, a konkrétně určení po-čátku jejího běhu, dostatečně přesná, jasná a předvída-telná, aby se osoby povinné k dani mohly seznámit sesvými právy a ujistit se, že posledně uvedené osobymohou získat daňová zvýhodnění stanovená ustanove-ními této směrnice.

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (sedmého sená-tu) ze dne 18. října 2012, v e věci C-371/11 PunchGraphix Prepress Belgium NV v. Belgische Staat

„Řízení o předběžné otázce – Přípustnost – Odkaz vni-trostátního práva na unijní právo – Směrnice 90/435/EHS– Směrnice 90/434/EHS – Zamezení dvojího ekonomické-ho zdanění – Výjimka – Likvidace dceřiné společnosti přisloučení – Rozdělování zisku – Pojem ‚likvidace‘“

Výrok:Pojem „likvidace“ obsažený v čl. 4 odst. 1 směrnice

90/435/EHS11) musí být vykládán v tom smyslu, že zru-šení společnosti v rámci fúze sloučením nelze považo-vat za takovouto likvidaci.

Daň z přidané hodnoty

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (druhého se-nátu) ze dne 6. září 2012, ve věci C-273/11 Mec-sek-Gabona Kft v. Nemzeti Adó- és VámhivatalDél-dunántúli Regionális Adó Főigazgatósága

„DPH – Směrnice 2006/112/ES – Článek 138 odst.1 – Podmínky pro osvobození od daně plnění uvnitřSpolečenství, v jehož rámci má pořizovatel povinnostzajistit přepravu zboží, s nímž může od okamžiku jehonaložení nakládat jako vlastník – Povinnost prodávají-cího prokázat, že zboží fyzicky opustilo území členské-ho státu dodání – Vyškrtnutí identifikačního čísla proDPH pořizovatele se zpětným účinkem“

Výrok:1) Článek 138 odst. 1 směrnice 2006/112/ES, ve

znění směrnice 2010/88/EU12), musí být vykládánv tom smyslu, že nebrání tomu, aby za takových okol-ností, jaké jsou dány v původním řízení, nebyl prodáva-jícímu přiznán nárok na osvobození od daně u dodáníuvnitř Společenství, je-li z hlediska objektivních okol-ností prokázáno, že prodávající nesplnil důkazní povin-nosti nebo že věděl nebo měl vědět, že plnění, kteréuskutečnil, bylo součástí podvodu, jehož se dopustilpořizovatel, a nepřijal veškerá opatření, která po němmohla být rozumně požadována k zabránění jehovlastní účasti na tomto podvodu.

DF_04_12_zlom.p65 19.12.2012, 9:2228

29

Judikatura EU


2) Osvobození dodání uvnitř Společenství od daněve smyslu čl. 138 odst. 1 směrnice 2006/112, ve zněnísměrnice 2010/88, nelze prodávajícímu odepřít pouzez toho důvodu, že správce daně jiného členského stá-tu vyškrtl z rejstříku identifikační číslo pro DPH pořizo-vatele sice až po dodání zboží, avšak se zpětnýmúčinkem k datu před tímto dodáním.

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (třetího sená-tu) ze dne 6. září 2012, ve věci C-324/11 GáborTóth v. Nemzeti Adó- és Vámhivatal Észak-ma-gyarországi Regionális Adó Főigazgatósága

„Daně – DPH – Směrnice 2006/112/ES – Článek 9– Pojem ,osoba povinná k dani‘ – Nárok na odpočetdaně – Odmítnutí – Zásada daňové neutrality – Vysta-vitel faktury vyškrtnutý z rejstříku fyzických osob –podnikatelů – Vystavitel faktury, který nesplnil povin-nost hlásit své zaměstnance správci daně – Povinnostosoby povinné k dani ověřit, že vystavitel faktury jed-nal vůči správci daně v souladu s právem“

Výrok:1) Směrnice 2006/112/ES a zásada daňové neutrali-

ty musí být vykládány tak, že brání tomu, aby daňovýorgán odmítl přiznat osobě povinné k dani nárok naodpočet daně z přidané hodnoty, která je splatnánebo byla odvedena za služby, jež jí byly poskytnuty,z pouhého důvodu, že vystaviteli faktury bylo předtím, než poskytl dotčené služby nebo vystavil odpoví-dající fakturu, zrušeno živnostenské oprávnění, pokudtato faktura obsahuje veškeré údaje požadované člán-kem 226 této směrnice, především pak údaje, kteréjsou nezbytné k identifikaci osoby, která uvedenoufakturu vystavila, a povahy poskytnutých služeb.

2) Směrnice 2006/112 musí být vykládána tak, žebrání tomu, aby daňový orgán odmítl přiznat osoběpovinné k dani nárok na odpočet daně z přidané hod-noty, která je splatná nebo byla odvedena za služby,jež jí byly poskytnuty, z důvodu, že vystavitel faktury,která se týká těchto služeb, nenahlásil pracovníky, kte-ré zaměstnával, aniž by tento orgán z hlediska objek-tivních okolností prokázal, že dotyčná osoba povinnák dani věděla nebo musela vědět, že plnění uplatňova-né k odůvodnění nároku na odpočet daně bylo sou-částí podvodu spáchaného uvedeným vystavitelem čijiným hospodářským subjektem vystupujícím na před-cházejícím stupni dodavatelského řetězce.

3) Směrnice 2006/112 musí být vykládána tak, žeskutečnost, že osoba povinná k dani neověřila, zdaexistuje právní vztah mezi pracovníky zaměstnanýmina stavbě a vystavitelem faktury ani zda tento vystavi-tel nahlásil své pracovníky, nepředstavuje objektivníokolnost umožňující dojít k závěru, že příjemce faktu-ry věděl nebo musel vědět, že se podílí na plnění, kte-

ré je součástí podvodu na dani z přidané hodnoty,pokud tento příjemce neměl žádné indicie odůvodňu-jící podezření, že na straně uvedeného vystavitele do-šlo k nesrovnalostem či podvodu. Nárok na odpočetdaně nelze tedy z uvedeného důvodu odmítnout při-znat, jsou-li hmotněprávní a formální podmínky sta-novené uvedenou směrnicí pro uplatnění tohoto ná-roku splněny.

4) Pokud daňový orgán předloží konkrétní indicieo existenci podvodu, nebrání směrnice 2006/112 anizásada daňové neutrality tomu, aby vnitrostátní soudna základě celkového přezkumu všech okolností pro-jednávaného případu ověřil, zda vystavitel fakturyuskutečnil dotčené plnění osobně. V takové situaci,o jakou se jedná ve věci v původním řízení, lze však ná-rok na odpočet daně odmítnout přiznat pouze tehdy,pokud daňový orgán z hlediska objektivních okolnostíprokáže, že příjemce faktury věděl nebo musel vědět, žeplnění uplatňované k odůvodnění nároku na odpočetdaně bylo součástí podvodu spáchaného uvedeným vy-stavitelem či jiným hospodářským subjektem vystupují-cím na předcházejícím stupni dodavatelského řetězce.

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (šestého sená-tu) ze dne 6. září 2012, ve věci C-496/11 PortugalTelecom SGPS, SA v. Fazenda Pública

„DPH – Šestá směrnice – Článek 17 odst. 2 a člá-nek 19 – Odpočty – Splatná nebo zaplacená daň zeslužeb přijatých holdingovou společností – Služby,které mají přímou, bezprostřední a nepochybnou sou-vislost s plněními zdanitelnými na výstupu“

Výrok:Článek 17 odst. 2 a 5 šesté směrnice Rady 77/388/

EHS13) musí být vykládán v tom smyslu, že […] holdin-gová společnost[…], která vedle své hlavní činnostispočívající ve správě obchodních podílů společností,v nichž má plnou či částečnou kapitálovou účast, na-bude zboží a získá služby, které dále fakturuje uvede-ným společnostem, může odpočíst částku daně z při-dané hodnoty zaplacenou na vstupu za podmínky, žeslužby přijaté na vstupu mají přímou, bezprostřednía nepochybnou souvislost s hospodářskými plněnímina výstupu zakládajícími nárok na odpočet. Využívá-liholdingová společnost uvedené zboží a služby k eko-nomickým plněním zakládajícím nárok na odpočeti k ekonomickým plněním nezakládajícím nárok na od-počet, lze odpočíst pouze podíl daně z přidané hod-noty, který připadá na hodnotu prvního druhu plnění,a vnitrostátní správce daně může stanovit jednu z me-tod pro určení nároku na odpočet vymezených v uve-deném čl. 17 odst. 5 […] směrnice. Jsou-li uvedenézboží a služby využity k hospodářským činnostemi k nehospodářským činnostem, čl. 17 odst. 5 […]

DF_04_12_zlom.p65 19.12.2012, 9:2229

30

Judikatura EU


směrnice se nepoužije a metody odpočtu a rozdělenívymezují členské státy, které musí při výkonu této pra-vomoci zohlednit účel a systematiku šesté směrnicea stanovit v tomto ohledu způsob výpočtu, který ob-jektivně odráží podíl vstupních výdajů, který skutečněpřipadá na každou z těchto dvou činností.

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (čtvrtého se-nátu) ze dne 27. září 2012, ve věci C-587/10 Vog-tländische Straßen-, Tief- und RohrleitungsbauGmbH Rodewisch (VSTR) v. Finanzamt Plauen

„Daně – Daň z přidané hodnoty – Dodání zboží –Zdanění řetězových plnění – Odmítnutí přiznat osvo-bození od daně z důvodu neuvedení identifikačníhočísla pro DPH pořizovatele“

Výrok:Článek 28c část A písm. a) první pododstavec směr-

nice Rady 77/388/EHS, ve znění směrnice Rady 98/80/ES14), musí být vykládán v tom smyslu, že nebránítomu, aby daňová správa členského státu podřídilaosvobození dodání zboží uvnitř Společenství od DPHtomu, aby dodavatel předal identifikační číslo pro DPHpořizovatele, nicméně s tou výhradou, že nárok natoto osvobození nemůže být odepřen pouze z tohodůvodu, že tato povinnost nebyla splněna, když tentododavatel – v dobré víře a po přijetí všech opatření,která od něj lze rozumně požadovat – toto identifikač-ní číslo předat nemůže, ale předá vedle toho další úda-je, které dostatečným způsobem prokazují, že pořizo-vatel je osobou povinnou k dani, která v rámci dotče-ného plnění jedná jako taková.

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (šestého sená-tu) ze dne 27. září 2012, ve věci C-392/11 FieldFisher Waterhouse LLP v. Commissioners for HerMajesty’s Revenue and Customs

„DPH – Osvobození nájmu nemovitého majetku oddaně – Pronájem obchodních prostor – Služby souvi-sející s tímto pronájmem – Kvalifikace jakožto plněnípro účely DPH – Plnění tvořené jediným plněním neboněkolika samostatnými plněními“

Výrok:Směrnice Rady 2006/112/ES15) musí být vykládána

v tom smyslu, že nájem nemovitého majetku a posky-tování služeb spojených s tímto nájmem, jako jsouty, o které se jedná ve věci v původním řízení, mo-hou představovat jediné plnění z hlediska daně z při-dané hodnoty. V tomto ohledu možnost poskytnutápronajímateli v nájemní smlouvě, aby od této smlouvyodstoupil v případě, že nájemce neplatí poplatky zaslužby, představuje indicii svědčící ve prospěch exis-tence jediného plnění, třebaže nutně není rozhodují-

cím faktorem pro posouzení existence takovéhoto pl-nění. Naopak okolnost, že služby, jako jsou ty, o kte-ré se jedná ve věci v původním řízení, by v zásaděmohly být poskytovány třetí osobou, neumožňuje do-spět k závěru, že tyto služby nemohou za okolnostívěci v původním řízení tvořit jediné plnění. Předkláda-jícímu soudu přísluší určit, zda s ohledem na výkladposkytnutý Soudním dvorem v tomto rozsudkua vzhledem ke zvláštním okolnostem zmíněné věcijsou dotčená plnění navzájem spojena natolik, že jetřeba na ně nahlížet jako na jediné plnění spočívajícív nájmu nemovitého majetku.

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (sedmého se-nátu) ze dne 4. října 2012, ve věci C-550/11 PIGI– Pavleta Dimova ET v. Direktor na Direkcia„Obžalvane i upravlenie na izpalnenieto“ – Var-na pri Centralno upravlenie na Nacionalnataagencia za prihodite

„Daně – DPH – Směrnice 2006/112/ES – Nárok naodpočet – Oprava –Krádež zboží“

Výrok:Článek 185 odst. 2 směrnice 2006/112/ES musí

být vykládán v tom smyslu, že nebrání takovým vni-trostátním daňovým ustanovením, jako jsou ustano-vení obsažená v článcích (vnitrostátního předpisu),jež vyžadují, aby byla v situaci, kdy se osoba povin-ná k dani stala obětí krádeže zboží, jejíž pachatelnebyl zjištěn, provedena při konstatování mankazboží podléhajícího DPH oprava odpočtu této daně,který byl uskutečněn na vstupu v okamžiku nákuputohoto zboží.

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (třetího sená-tu) ze dne 18. října 2012, ve věci C-234/11 TETSHaskovo AD v. Direktor na Direkcia „Obžalvanei upravlenie na izpalnenieto“ – Varna pri Centralnoupravlenie na Nacionalnata agencia za prihodite

„Daně – DPH – Nárok na odpočet – Nepeněžitývklad – Zničení nemovitého majetku – Nové stavby– Oprava“

Výrok:Článek 185 odst. 1 směrnice 2006/112/ES má být

vykládán v tom smyslu, že zničení několika budov ur-čených k výrobě elektrické energie, o jaké jde ve věciv původním řízení, a jejich nahrazení modernějšímibudovami s týmž účelem nepředstavují změnu okol-ností zohledňovaných při stanovení výše odpočtudaně z přidané hodnoty odvedené na vstupu, k níždošlo po podání přiznání k dani z přidané hodnoty,a tudíž nevedou ke vzniku povinnosti provést opravutohoto odpočtu.

DF_04_12_zlom.p65 19.12.2012, 9:2230

31

Judikatura EU


ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (třetího sená-tu) ze dne 18. října 2012, ve věci C-525/11 Med-nis SIA v. Valsts ieňçmumu dienests

„DPH – Směrnice 2006/112/ES – Článek 183 –Podmínky vrácení nadměrného odpočtu DPH – Vnitros-tátní právní úprava, která stanoví odklad vrácení částinadměrného odpočtu DPH až do okamžiku přezkumuročního daňového přiznání osoby povinné k dani –Zásady daňové neutrality a proporcionality“

Výrok:Článek 183 směrnice 2006/112/ES musí být vyklá-

dán v tom smyslu, že neumožňuje daňové správě člen-ského státu, aby bez zvláštního posouzení a výlučněna základě aritmetických výpočtů odložila vrácení částinadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty, kterývznikl během měsíčního zdaňovacího období, až dookamžiku, kdy tato správa provede přezkum ročníhodaňového přiznání osoby povinné k dani.

Poznámky:1) Nařízení Rady (EHS) č. 918/83 ze dne 28. břez-

na 1983 o systému Společenství pro osvoboze-ní od cla.

2) nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 ze dne 23. červen-ce 1987 o celní a statistické nomenklatuře a o spo-lečném celním sazebníku, ve znění nařízení Komi-se (ES) č. 1719/2005 ze dne 27. října 2005

3) nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října1992, kterým se vydává celní kodex Společenství,ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady(ES) č. 648/2005 ze dne 13. dubna 2005

4) Nařízení Komise (ES) č. 1193/2009 ze dne 3. listo-padu 2009, kterým se opravují nařízení (ES)č. 1762/2003, (ES) č. 1775/2004, (ES) č. 1686/2005 a (ES) č. 164/2007 a kterým se pro hospodář-ské roky 2002/03, 2003/04, 2004/05 a 2005/06stanoví částky na dávky z výroby v odvětví cukru

5) nařízení Komise (ES) č. 1686/2005 ze dne 14. října2005, kterým se pro hospodářský rok 2004/05 sta-noví částky na dávky z výroby a koeficient doplň-kové dávky v odvětví cukru

6) nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října1992, kterým se vydává celní kodex Společenství,ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady(ES) č. 2700/2000 ze dne 16. listopadu 2000

7) nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října1992, kterým se vydává celní kodex Společenství,ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady(ES) č. 82/97 ze dne 19. prosince 1996

8) nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 ze dne 23. červen-ce 1987 o celní a statistické nomenklatuře a o spo-lečném celním sazebníku, ve znění nařízení Komi-se (ES) č. 1549/2006 ze dne 17. října 2006

9) nařízení Rady (ES) č. 1601/2001 ze dne 2. srpna2001 o uložení konečného antidumpingového claz dovozu některých železných [nebo] ocelovýchlan a kabelů pocházejících z České republiky, Rus-ka, Thajska a Turecka a o konečném výběru ulože-ného prozatímního cla

10) směrnice Rady 90/434/EHS ze dne 23. července1990 o společném systému zdanění při fúzích,rozděleních, převodech aktiv a výměně akcií týkají-cích se společností z různých členských států

11) směrnice Rady 90/435/EHS ze dne 23. července1990 o společném systému zdanění mateřskýcha dceřiných společností z různých členských států,ve znění směrnice Rady 2006/98/ES ze dne 20. lis-topadu 2006

12) směrnice Rady 2010/88/EU ze dne 7. prosince2010

13) směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května1977 o harmonizaci právních předpisů členskýchstátů týkajících se daní z obratu – Společný systémdaně z přidané hodnoty: jednotný základ daně

14) směrnice Rady 98/80/ES ze dne 12. října 199815) Směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopa-

du 2006 o společném systému daně z přidanéhodnoty.

16) směrnice Rady 2004/66/ES ze dne 26. dubna2004

17) směrnice Rady 95/7/ES ze dne 10. dubna 1995

Zpracoval: Viktor Šmejkal

DF_04_12_zlom.p65 19.12.2012, 9:2231

32

Rejstřík


AAlexa Karel, Mgr.– Pojem daňového řízení v novém daňovém řádu (č. 2/2012,

str. 8)

BBělohlávek Alexander J., Prof. Dr. et Mgr. Ing– K nejednoznačné právní úpravě daňového skladu: kdo nese

daňovou povinnost (č. 1/2012, str. 3)

Boháč Radim, JUDr, Ph.D.– Teoretický pohled na právní úpravu rozpočtového určení

daní, poplatků a jiných obdobných peněžitých plnění (č. 3/2012, str. 3)

GGola Petr– Povinné pojistné = vysoká daň (č. 4/2012, str. 22)

IIndruchová Eva, JUDr., Ing., LL.M.– Je budoucnost jednotné evropské měny ohrožena její vlastní

minulostí? (č. 1/2012, str. 33)– Problémy v eurozóně jako důsledek chybného nastavení Maas-

trichtských kritérií (č. 4/2012, str. 3)

JJahodová Iva, Mgr.– Kritický pohled na důchodovou reformu (č. 3/2012, str. 8)

KKohajda Michael, JUDr.– Kritický pohled na důchodovou reformu (č. 3/2012, str. 8)– Právní postavení finančních a komoditních derivátů aneb když

je business rychlejší než právo (č. 4/2012, str. 8)

LLodek Jan, JUDr.– Odkladný účinek v řízení o kasační stížnosti podle dosavadní

právní úpravy s.ř.s. včetně provedených změn (č. 4/2012,str. 19)

MMüllerová Kristýna, Mgr– Recenze: Michal Radvan: Vlastní daňové příjmy obcí (č. 2/

2012, str. 31)

RRadvan Michal, JUDr. Ing., Ph.D.– Harmonizace daní v Evropské unii (č. 3/2012, str. 15)

S, ŠSkřejpek Michal, Prof. JUDr, DrSc.– Římské právo jako základ současného práva – mýty a realita

(č. 4/2012, str. 14)

Staněk Kamil, Mgr., LL.M.– Právní postavení finančních a komoditních derivátů aneb když

je business rychlejší než právo (č. 4/2012, str. 8)

Šmejkal Viktor– Judikatura Evropského soudního dvora (č. 1, 3, 4/2012)– Ještě k nejednoznačné úpravě daňového skladu: pohled do

praxe, DPH při uvedení do volného daňového oběhu. Teoriea praktické otázky. (č. 2/2012, str. 15)

– Každodenní realita v konfrontaci s obtížně srozumitelnými da-ňovými předpisy: automobily versus daňová pravidla, ilustracediskutabilního výkonu daňové pravomoci státu (č. 3/2012,str. 20)

VVeselá Dominika, Mgr. Ing.– Aktuální změny v organizaci dohledu nad finančním trhem

v Evropské unii (č. 1/2012, str. 17)– Anatomie evropského finančního dohledu (č. 1/2012, str. 26)

Veselá Lenka, JUDr. et Mgr.– Daňová kontrola a právo daňového subjektu klást svědkům

a znalcům otázky v rámci dokazování svých práv a povinností(č. 2/2012, str. 3)

DANĚ A FINANCE

Ročník 2012

Rejstřík zahrnuje příspěvky, které tvořily obsah ročníku 2012 (čísla 1-4/2012), je zpracován abecedním způsobem podle jmen autorů.U každého autora jsou pak uvedeny názvy článků v chronologickém pořadí a číslo časopisu, v němž byl každý příspěvek publikován.

DF_04_12_zlom.p65 19.12.2012, 9:2232

danĚ a finance - websee · teorie oca a měnové kurzy mohou být i zdrojem mak-roekonomických...

Documents